Být viditelní a srozumitelní
– dávat o sobě vědět v obci, městě i regionu; nejen plakáty a webem, ale
především osobní přítomností a přímým kontaktem s lidmi.
Spojit náboženské srozumění s veřejnou řečí
– nebát se mluvit náboženským jazykem, ale zároveň jej překládat do řeči
společnosti; víra má co říct i v debatách o spravedlnosti, odpovědnosti,
solidaritě.
Kulturu chápat jako bránu, ne jako cíl
– koncerty, festivaly, výstavy či besedy otevírají dveře lidem, kteří by jinak do
kostela nepřišli; nejsou samy o sobě smyslem církve, ale mostem k hlubšímu
rozhovoru.
Rozvíjet diakonii a občanskou solidaritu
– kde je možné, tam spolupracovat s Diakonií ČCE i s místními neziskovkami; být
vidět v pomoci potřebným a slabým – tím se hlásí k jádru evangelia.
Budovat spolupráci a sdílení
– sbory si nemohou dovolit uzavřenost; spolupráce (společné akce, faráři na
částečné úvazky, sdílení prostor) je cestou přežití i růstu.
Udržovat pluralitu a otevřenost uvnitř
– sbory mají být místem, kde se vedle sebe snesou lidé různých názorů, generací
a tradic; nesmí se stát „kroužkem podobně smýšlejících“.
Pěstovat duchovní život, ne jen provoz
– biblické hodiny, modlitby, duchovní rozhovory, formace dětí i dospělých jsou
nezastupitelné; provoz budov a akcí nesmí pohltit duchovní jádro.
Investovat do mladé generace a rodin
– tam, kde je mládež či děti, tam má smysl vkládat čas i finance; jinak sbory
zestárnou a zaniknou.
Nebát se dobrovolnictví a laického vedení
– farář není jediný, kdo tvoří sbor; je třeba vytvářet prostor pro laiky, kteří
mohou vést biblické skupinky, organizovat akce nebo vést modlitby.
Myslet regionálně, jednat lokálně
– nový seniorát má být fórem spolupráce, sdílení dobrých praxí a podpory
slabších sborů; přitom je ale nutné, aby každý sbor zůstal zakotvený v
konkrétním místě a pro své okolí čitelný.
Autor
Tomáš Molnár