Desatero
Je to jeden ze tří základních textů křesťanské víry. Každý křesťan by měl znát Apoštolské vyznání víry, modlitbu Páně a Desatero. Desatero je v různých tradicích členěno různě. Např katolíci a evangelíci Desatero člení jinak, ale text je shodný. Je v Bibli zapsáno na dvou místech v knize Exodus v kapitole 20, verše 2–17 a v knize Deuteronomium kapitole 5, verše 6-21.
Židovská synagoga i křesťanská církev je chápou jako základní směrnici pro život, která se dotýká více méně všech jeho klíčových oblastí.
K čemu máme Desatero?
Vzpomínám si, že jeden chlapec, když jsem na hodině náboženství položil tuto otázku, odpověděl: tatínek říkal, že je to deset rad pro slušný život. Možná je to ta nejlepší odpověď. Civilní, jasná. Slušný člověk nad sebou uznává Boží autoritu, nehraje si na Boha, slušný člověk se stará o nemohoucí rodiče, nezabíjí lidi, nekrade, není nevěrný svému partnerovi, nelže, nezávidí.
V minulosti někteří křesťané chápali Desatero jako vstupenku do nebe. Když budeš podle Desatera žít, dostaneš se do nebe. Toto pochopení ale neodpovídá záměru jeho pisatelů. Desatero jsme dostali kvůli sobě a druhým lidem, dostali jsme ho, abychom neškodili sobě a druhým a aby se nám tak ve světě žilo dobře. Abychom si pomáhali, abychom se jeden na druhého mohli spolehnout, abychom mohli žít se vztyčenou hlavou a nemuseli se za sebe stydět. Někdy se nám ovšem žít podle všech rad Desatera nedaří, porušujeme je, ale to neznamená, že Desatero neplatí. Když se do takové situace dostaneme, měli bychom si uvědomit, že můžeme začít znovu a lépe. Pán Bůh je Bůh, který odpouští a dává vždy nové příležitosti.
Pro správné pochopení smyslu Desatera je důležitá věta, která je uvádí. Je to slovo Boží, připomenutí, že On svůj lid vyvedl z otroctví. Nu, a aby jeho lid neupadl znovu do dalších otroctví, která mohou mít nejrůznější podobu, dostává deset zlatých rad. Jako by Bůh pověděl: Vysvobodil jsem vás z otroctví a vedu vás do země zaslíbené. Tam budete mít domov. Abyste v něm žili ve vzájemné úctě a lásce, abyste si neubližovali, nezotročovali jeden druhého, proto vám dávám těchto deset rad. Když se jimi budete řídit, bude se vám to dařit. Když ne, bude s vámi zle.
Abych to shrnul. Je důležité, jak Desatero pochopíme. Zda jako pomoc, nebo spoutání. Jako milost, nebo bič.
Celé Desatero se dělí na dvě části. První čtyři přikázání jsou o našem vztahu k Pánu Bohu dalších šest o našich vztazích s druhými lidmi.
Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
Ve starých dobách, kdy Desatero vznikalo, lidé věřili, že každé oblasti vládne jiné božstvo, a tak, když se dostaneš do jiné země, musíš se ve všem podřídit místnímu božstvu. Židé a křesťané to odmítají. Bůh je jeden, jen jeho budeš poslouchat a jen jemu se budeš klanět kdekoli. Proto křesťané kdysi raději trpěli, než by vzdali božské pocty císaři. Proto křesťané odmítali vstoupit do KSČ, i když jim komunisté slibovali různé výhody. Protože by to znamenalo zapřít víru v Boha a vystoupit z církve. Mít jiného boha mimo Hospodina.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho…..
Dříve lidé věřili, že když si boha zobrazí nějakým amuletem, soškou, obrazem, budou ho mít při sobě, zajistí si tím jeho pomoc a ochranu.
Dnes se mluví spíš o tom, že si člověk dělá modly, které uctívá, žije pro ně, slouží jim, jako by to byli bozi. Modly dnešní doby jsou předně peníze, moc a lidská sláva. Na to upozorňuje druhé přikázání, které by mohlo také znít: neuděláš si z ničeho modlu.
Nezneužiješ jméno Hospodina Boha svého.
Znát boží jméno znamenalo ve starých dobách mít Boha na zavolanou, jako džina v lahvi, mít nad ním moc, mít možnost s ním manipulovat, aby plnil naše přání. Přikázání upozorňuje, že je to špatně. Jde o to, ne aby Bůh sloužil mně, ale já jemu. Třetí přikázání přestupuje ten, kdo si z Pána Boha dělá svého sluhu. Člověk má sloužit Bohu, ne naopak.
Pamatuj na den sváteční, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat, ale dne sedmého je odpočinutí…
Světit znamená oddělit si něco k nějakému účelu. Čtvrté přikázání zve: odděl si sedmý den pro budování vztahu s Pánem Bohem a odpočiň si od práce. Naši předkové tomu konkrétně rozuměli tak, že ráno šli na bohoslužby, aby naslouchali Božímu slovu, zpívali mu chvály a modlili se ve společenství bratří a sester. A pak odpočívali, šli na procházku, koncert, návštěvu, podle chuti. Zajímavé je první slovo, přesný překlad zní: chraň si. Chraň si tento den, abys ho neztratil, aby ti nepřestal být sváteční a nestal se z něj den všední nebo den nudy. Pro křesťany je dnem svátečním neděle, protože v neděli byl Kristus vzkříšen. Židé světí sobotu.
Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
Někteří rodiče říkají, že toto přikázání zavazuje děti k naprosté poslušnosti rodičů. To je nepochopení. Toto přikázání vede děti k tomu, aby si rodičů vážily, a aby, když rodiče zestárnou a budou potřebovat pomoc, se o ně postaraly. Proto židé říkají, že je to vlastně nejtěžší přikázání. Neboť může nastat situace, kdy starost o nemohoucí rodiče je opravdu nesmírně náročná a někdy těžko zvládnutelná.
Nezabiješ.
Doslova nezavraždíš. Toto přikázání zakazuje vzít druhému život. To principiálně platí vždy. Ale mohou nastat situace, kdy stojím před těžkou volbou, buď zabiju nebo budu zabit, buď zabiju nebo zachráním život a důstojnost druhého. Takové mezní situace mohou být války, ale také euthanázie, trest smrti nebo potrat atd. Jak se zachovat v těchto situacích? O tom se v této souvislosti v křesťanských kruzích diskutuje.
K tomuto přikázání Pán Ježíš později dodal, že zabíjet a ubližovat může i nevšímavost, lhostejnost, necitlivost a také zlé slovo, myšlenka, přání.
Nezcizoložíš.
Pozitivně vyjádřeno, budeš v manželství věrný. Nevěra narušuje důvěru, rozbíjí jedinečný vztah. Manželství je pro život většiny lidí moc důležité. Tvoří zázemí domov, jistotu pro tebe i děti. Tak to nepokaz nějakou svou lehkomyslností. Samozřejmě, že se mohou vyskytnout situace, kdy vztah manželů je nenapravitelně narušen a tady nezbývá než se rozejít, ale to by měli být spíše výjimky. Pán Ježíš k tomu dodává, že to přikázání přestupuje už ten, kdo s vdanou ženou či ženatým mužem flirtuje, protože je to krůček k nevěře.
Nepokradeš.
Neber si, co ti nepatří. Nežij na úkor člověka ani přírody. Chraň a zkrášluj svět kolem sebe – mysli na ty, kdo přijdou po tobě. Druhé nesmíš podvádět, šidit a klamat. Rozděl se. Poctivě pracuj, budeš mít dost pro sebe i na rozdávání. A pamatuj na to, že se dá krást i svoboda druhého. Třeba tvého dítěte. Někteří rodiče mají tendenci dětem určovat jejich životní cestu proti jejich vůli. To je také krádež.
Nepromluvíš křivého svědectví.
Nelži druhým ani sobě. Nikoho nepomlouvej. O druhých se snaž mluvit jen hezky. Pravdy se leckdy jenom dotýkáš, ne vždy ji máš. Slova mohou velmi ublížit. Na to pamatuj. Původně toto přikázání zapovídalo křivou výpověď u soudu, která mohla bližního poškodit.
Nebudeš dychtit po ničem, co je tvého bližního.
Nezáviď druhým, nechtěj mít všechno, neubližuj. Buď vděčný za to, co máš. Závist je ďábelská, naplní tvoje srdce, takže se tam už nic nevejde. Pozor na to.
Pán Ježíš shrnul celé Desatero do tzv. dvojpřikázání lásky. Milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své, síly své a milovat budeš bližního svého jako sebe samého. O to v Desateru jde a v tom je shrnut celý Boží zákon, všechna etická přikázání Bible.
Do této souvislosti patří ještě vysvětlení, že láskou rozuměl Pán Ježíš něco trochu jiného než my dnes. Láska byla pro něj a pro další biblické svědky konkrétní pomoc bližnímu. Příkladem je podobenství o milosrdném Samaritánovi. Slitoval se nad neznámým člověkem, který ležel polomrtvý u cesty. Poskytl mu účinnou pomoc. Tak mu prokázal lásku. Někdo říká, že nerozumí Ježíšovu přikázání o milování nepřátel. Jak mohu milovat nepřítele? Lásku si přece nemohu přikázat. Ale milovat nepřítele znamená toto: když se ocitne v nouzi, pomoz mu, snaž se dobrem přemáhat zlo. Znamená to také se za nepřítele modlit, aby Bůh jeho srdce proměnil a aby tak nepřátelství bylo překonáno. Biblická láska je více než cit, je to účinná pomoc člověku v nouzi a modlitba i za nepřítele.
K Ježíšově etice patří ještě zlaté pravidlo, které zní: Co chcete aby lidé činili vám, i vy čiňte jim.