Milí přátelé, sleduji s obavou vývoj kolem veřejnoprávních médií, jejichž nezávislost a svoboda se zdají být z nejvyšších pater naší politické reprezentace podrývány. Mluví se běžně nejen o kontrole hospodaření, ale i o kontrole obsahu. Myslím, že právě dnes, kdy si připomínáme justiční vraždu dr. Milady Horákové, je třeba mluvit právě o médiích.
Padesátá léta totiž představují jednu z nejtemnějších kapitol v historii československé žurnalistiky. Během vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou v roce 1950 sloužila právě média jako hlavní nástroj komunistické propagandy. Narušovala presumpci neviny a aktivně podněcovala veřejnost k vynášení rozsudků smrti. Média tehdy informovala o procesu ještě předtím, než vůbec začal. Následně prostředkovala inscenovaná přiznání získaná tak, že vyšetřovatelé nutili nátlakem a mučením obžalované memorovat předepsané odpovědi. Tyto praktiky odkoukali od sovětských soudruhů. Denní tisk (např. Rudé právo) a rozhlas masivně otiskovaly a vysílaly rezoluce a dopisy od „pobouřených občanů“ a dělníků. Ti požadovali pro obžalované nejpřísnější tresty. A opět, často ještě před vynesením samotného rozsudku. Jakákoli objektivita byla zcela potlačena. Obžalovaní byli v novinách nálepkováni jako zrádci, imperialističtí špioni, či nepřátelé lidu. Nejinak tomu bylo i v případu Milady Horákové.
Já vím, že ovládnout média, je asi všudypřítomné pokušení těch, kdo se dostanou k moci. A jen velmi vyzrálé osobnosti mu zvládnou odolat. Jen ti skutečně moudří vědí, že nesmí umlčovat ani nepohodlné hlasy novinářů. (Nevyčítám to. Jen málokdo uneseme kritiku.) Dosud jsme ale pozorovali zacílení na alternativní média produkující články pochybného původu a nulové kvality. Nebo na sociální sítě, kde si každý může říkat a psát, téměř cokoli. Dnes jde ale o útok na veřejnoprávní strukturu, která si uchovává punc poctivé, objektivní žurnalistiky (byť nikdo není dokonalý). Mám za to, že poctiví žurnalisté, kteří ověřují zdroje, a umí se postavit za to, co píší, či vysílají, pak jsou páteří, nebo přinejmenším několika důležitými obratli demokratické společnosti. A narušit páteř přináší ochrnutí, nebo rovnou zhroucení celého těla.
Někdy mám pocit, že si bohužel mnozí naši vrcholní představitelé neuvědomují tuto křehkost demokracie. Netuší, že narušení páteře, se může posléze obrátit i proti nim. V souvislosti s Miladou Horákovou stačí vzpomenout na jednoho ze strůjců jejího procesu, Rudolfa Slánského. Osobně dohlížel na vykonstruované obvinění. To jeho aparát tehdy prosadil tresty smrti. Jenže o dva roky později se sám při stalinských čistkách stal obětí téhož aparátu, který pomáhal vybudovat. Je skvělou zprávou, že v České republice jsme se od těch časů posunuli. V jiných zemích však podobný způsob umlčování nepohodlných, jaký se u nás nastolil v padesátých letech, přetrvává dodnes.
Při ohlížení se za touhle krutou historií naší země bych rád vykřesal alespoň něco pozitivního. Dovolte mi zmínit především otázku pravdivosti. Ano, stává se, že pravda na čas poražena bývá. Už bible ale ví, že bez pravdy, bez vlády práva, hrozí lidským společnostem zkázonosný chaos. Tou dobrou zprávou je, že pravda nakonec vyjde najevo, ať se ji jakýkoli člověk, nebo režim snaží potlačovat. Přesvědčení, že stačí věc veřejně mnohokrát zopakovat, aby se stala pravdou, je velkým omylem. Ani dnes na obrácení lži v pravdu nestačí stovky tweetů, ani miliony dočasně přesvědčených. Totéž si myslela totalitní moc, když pokoušela z bojovníků za svobodu (i svědomí) učinit za pomoci médií nepřátele lidu. Nemůže to vyjít, protože moc pravdy vítězí. Jen daň za ni bývá někdy vysoká. Proto si dnes připomínáme odvahu Milady Horákové. Těžko si představit její zápasy, když se po výsleších zlomená vracela do své cely, o které tušila, že je stejně celou smrti. Z hlediska dějin je to však právě ona a její postoje, které stojí za vyzdvižení. Nikoli lži tehdejších médií, vytvářené na zakázku vládní garnitury.
Pevně doufám, že se u nás nebude tato temná historie opakovat. Že úspěšná operace těchto obratlů demokracie po roce 89 ještě vydrží. A to i v této době, plné desinformací, často s pomocí umělé inteligence vytvořených a těžko odlišitelných od skutečnosti. Právě dnes je vysoká míra objektivity, kterou poskytují veřejnoprávní média extrémně důležitá. Přál bych nám, abychom je uměli bránit. Kéž nás k tomu povzbuzuje i dnešní připomenutí odkazu Milady Horákové.
Zvu k modlitbě:
Pane, z moci pravdy se radujeme. Z toho, že vítězí, ač v některých údobích lidských dějin poražena bývá. Pane díky za všechny odvážné v dějinách. Za ty, kteří se uměli postavit zlému, proti zvůli mocných. Díky, že nás i dnes mohou tito lidé inspirovat. Daruj nám odvahu se za všech okolností stavět za to, co je pravdivé, dobré a prospěšné. Dávej odvahu nebýt lhostejnými. Dávej ochotu zasazovat se o to, aby se temná minulost neopakovala. Amen