Světlo světa spatřilo první číslo časopisu (pod)krkonošských evangelíků JaKoLeV, který vydáváme spolu s partnerskými sbory v Jilemnici, Křížlicích a Vrchlabí. Počáteční písmena obcí, kde sídlí naše sbory, tvoří základ akronymu – názvu časopisu.
Těšíme se moc, že časopis zaujme i vás a že si v něm rádi počtete. Berte ho i jako pozvánku k nám – na různé akce, ale třeba i na bohoslužby, až budete mít chuť nebo potřebu duchovní pastvy.
Časopis získáte tištěný v našich sborech, v pdf si ho můžete stahnout tady – hned pod textem.
Na ochutnávku editorial jilemnického faráře a hlavního redaktora prvního čísla Jakuba Hály:
Otevíráme první číslo časopisu JaKoLeV. V akronymu JaKoLeV se skrývají počáteční písmena sborů, které zde, v tomto koutě Podkrkonoší, žijí společně. Jilemnice, Křížlice, Libštát a Vrchlabí – to jsou společenství křesťanů hlásící se svým životem k evangelické tradici. Žijeme na tomto místě pospolu, navštěvujeme se, víme o sobě, snažíme se spolupracovat a naše žití provázat – a jedním z počinů, který je toho důkazem, je právě i tento časopis. A ten má dvojí charakter:
Zaprvé je to jakési ohlédnutí za uplynulým rokem. Co všechno jsme zažili ať už jako samostatný sbor, nebo společně (jistě to ale není celkový výčet!). Je dobré se občas ohlédnout a zavzpomínat a třeba se i začít těšit na budoucí.
Zadruhé je tento časopis i pozvání. Pozvání pro někoho, komu se třeba dostane toto číslo do rukou a shledá, že to, co se mezi těmito lidmi odehrává, je pro něj zajímavé a chtěl by nahlédnout blíže.
Myslím, že všechna tato naše společenství se zde představují ve své tradiční i netradiční formě. Každý sbor je něčím typický a nabízí něco originálního. A člověk, kterému by se zachtělo zakusit více, se určitě členem církve stát nemusí. Zveme prostě jen ke společnému nahlížení na svět. Ke společnému prožívání hodnot a životní cesty, kterou máme tak jako tak, každý jinou a specifickou – jedinečnou.
Tento časopis je tedy i jakousi pozvánkou pro ty, kdo „hledají“ směr svého životního putování. Třeba zjistí, že žijí na jednom místě s lidmi s cestou velmi podobnou. Třeba by chtěli jít kus cesty společně… a pak se třeba zase oddělit. Kdo ví?
V dnešní době je stále po duchovním životě hlad. Hlad ovšem není po instituci církve. Budiž – pro to mám svým způsobem pochopení. Každá cesta církve (konkrétní i církve obecně) dobrá nebyla. Přesto věřím, že převažují ty cesty dobré, nové, poučené, inspirované. Myslím, že se jako instituci v našich společenstvích moc nevnímáme.
Chcete-li tedy jít kus cesty společně, byť třeba jen formou čtení, jste zváni!
JaKoLeV č. 1 ke stažení: JaKoLeV_1_22 (PDF, 9 MB)