Neděle Septuagesimae
P: 68/4, 391, 398/8, 702
Ž: 46, 1-4
1. čtení Neh 9,9-21
2. čtení Mt 13, 24-30
poslání 1Petrova 5,8-11
požehnání Fp 4,7
vstupní m.:
Pane Bože, děkujeme Ti za to, že jsi stvořil svět. Děkujeme, že jsi pro nás stvořil svět jako zahradu, o kterou smíme pečovat. Děkujeme za všechny krásy, které v něm vidíme. Děkujeme za všechna obdarování, kterými jsi nás obdaroval. Děkujeme za to, že se smíme doplňovat a navzájem obohacovat. Současně vidíme ve světě i mnoho zlého. Mnoho zmarňování a ničení. Prosíme, chraň nás a naši víru. Uvědomujeme si, jak jsme křehcí a jak snadno nás zlé zprávy a události vyvedou z míry. I my máme v sobě slabost, pochybnost a lecjaké zlo, skrývající se v koutku duše. Před tvou tváří si uvědomujeme, co nám schází do tvé vytrvalosti a síly. A toužíme po tobě, abys stál při nás a zahrnul nás do svého království, do své sféry vlivu. Abychom byli tvým lidem, aby naše nitro patřilo tobě a naše činy zvěstovali tvou sílu a dobrotu. Dej ať i se svými slabostmi a omyly patříme k tobě a dokážeme pracovat na poli světa a nést tvé ovoce. O to o všechno tě prosíme skrze tvého syna a našeho pána Ježíše Krista. Amen. přímluvná m.: - Pane, smiluj se -
- za svět, který je tvým polem a tvou vinicí, aby se v něm nerozmáhaly struktury zla, nýbrž přibývalo prostoru pro člověka a přibývalo dobrých činů - PROSÍME
- za národy, aby se neuzavírali do sebe a do svých pravd, nýbrž dokázali spolupracovat a navzájem se obohacovat - PROSÍME
- za lidi v područí zla, za lidi v jakékoli nouzi, abys je vedl a opatroval od zlého a nedopouštěl na ně větší pokušení, než která unesou - PROSÍME
- za nemocné a trpící, závislé, oslabené, zoufalé, ať pocítí tvou pomoc a blízkost - PROSÍME
- za pokoj na zemi, mír mezi mocnostmi, pokoru v duši a otevřenost pro tvé království - PROSÍME
- za toto společenství, abychom byli součástí tvé církve, abychom tobě zcela patřili a to, čím Ty jsi, vyzařovali do svého okolí - PROSÍME
Mt 13, 24 – 30
Milí přátelé, milé děti,
Máme před sebou jedno z Ježíšových podobenství, navíc dobře známé, v různých obměnách se v Bibli vyskytuje.
Základem podobenství je představa Božího království jako pole. Vše začíná se zdůrazněně dobrým semenem. To rozsévá sám hospodář. Ale nějakým nedopatřením, či nevíme odkud, je tam vedle dobrého hospodáře ještě nepřítel. A ten, aniž by zcela odkryl svou identitu, maří dobré dílo. A maří ho tak, že se chová podobně jako hospodář, akorát jedná v noci a jeho plody budou zlé, ale budou vidět až později. Nasadil plevel, který se velmi podobá ušlechtilé pšenici. Co s tím? Vytrhat! To je názor horlivých dělníků. Ale hospodář je uvážlivější. Nechce zničit úrodu spolu s plevelem. Počká do žní. Potom se pečlivě oddělí plevel na jednu stranu, na druhou pšenice. Plevel bude spálen, zatímco pšenice shromážděna do stodol.
Sestry a bratři, podobenství Ježíšova bývají ze života. Ale odkrývají současně i něco z Božích věcí. Proto je v podobenství obyčejně nějaký neobvyklý moment, něco je v nich jinak viděno a zdůrazněno než v běžném životě. Máme to však v něčem obtížnější než tehdejší lidé. My už nevíme, co tehdy byl normální postup a co ne. My si teď budeme všímat těch zvláštností tohoto podobenství. Budeme je odkrývat. A budeme si všímat, co si z toho můžeme odnést my.
- Zvláštní je hned to neustálé zdůrazňování dobrého semene – že to bylo dobré semeno, které hospodář zasel a že tedy bude dobrá úroda. Někdo zvenčí – nepřítel – za to může, pokud nebude dobrá úroda. Sami dobře víme, že dobrá úroda je, pokud se splní celá řada předpokladů. Nejde jen o kvalitu semene, ale i o nemoce, závlahu, slunce atd. Z toho souhrnu všeho důležitého si podobenství vybírá jako důležité jen to dobré semeno. V té hlubší rovině podobenství se nehraje na náhodu, jestli bude úroda dobrá, nebo ne. Jde tu jen o Boha, který svět tvoří a uchovává, a o ďábla a jeho dílo, které svět ničí. Hloubku tak získává i ta otázka udivených ženců, cožpak jsi nezasel dobré semeno? Je to odvěká otázka: Odkud se bere zlo v Božím stvoření? Jaktože se i k té nejlepší naší snaze přimísí něco špatného, závist či malost? Copak Bůh není stvořitel a nemá svět ve svých rukou? I když Bůh je první a zlo je vždy druhé, proč se stále znehodnocuje to dobré, co Bůh vytváří? Důraz na dobré semeno naznačuje, že se na Boha smíme spolehnout. Jeho stvoření je dobré, vydrží, prosadí se i proti nepřátelům.
- Druhá zvláštnost je v tom způsobu, jak škodí nepřítel. Seje mezi pšenici plevel. To by nás mělo udivit! Pokud bych chtěl někoho poškodit a zničit mu úrodu, byl by to moc pracný způsob. A musel bych si počkat na výsledek. Obyčejně se druhým škodilo tím, že se pole zapálilo, nebo klasy nechaly podupat. Tento způsob je nenápadnější – jen je trochu více plevele. Viník je mnohem obtížněji obžalovatelný. Proto se také všichni nejprve ptají udiveně hospodáře, co to bylo za semena! Ale je to možná také přiléhavé podobenství zla a jeho způsobů ve světě. Zlo je jen někdy hrubě ničící silou. Často je ničící právě pro to, že se skrývá za dobré úmysly, úspěch, touhu po štěstí. Nepřítel v podobenství napodobuje Boží dílo, nekoná jeho pravý opak. Až později se ukazuje, že to je zlé, co jsme připustili či zakusili. Také máme asi tu zkušenost, že ke zlu se nikdo nehlásí. Všichni všechno mysleli dobře, ale někde se k jejich dobrým úmyslům přidali pochybné úmysly. Lidé, když činí něco zle, cítí se jako oběti, ne jako pachatelé zla. Nevíme, odkud se zlo bere, když podobenství mluví o nepříteli, více než o určitém původci vypovídá o účinku, totiž že škodí a škodí rafinovaně. Právě ta podobnost dobrých plodů s plody zla je tak nebezpečná.
- Třetí zvláštností je to, jaká pozornost se tu věnuje plevelu. Normální je plevel průběžně vytrhávat. Dříve než se rozroste. To známe z našich zahrádek. Obtížnější je to v případě koukolu mezi pšenicí. Nejprve se totiž po dlouhou dobu podobá pšenici, a tak ho nikdo nevytrhne. Pozná se až pozdě, to by s plevelem zašla i pšenice, když mají propletené kořeny. Nakonec - ohledně plevele – je zvláštní ještě pořadí, v jakém bude nejprve sebrán plevel a potom až pšenice. Prý se při žni sbírala samozřejmě nejprve pšenice a plevel zůstával na poli. Z toho je vidět, že plevel je v podobenství závažný. S ním je nějaký problém, více než ve skutečném hospodaření. Ale co je ten plevel? Je to špatné učení, nebo dokonce sami lidé se špatnou či falešnou víru? Takhle se lidé ptali v prvotní církvi. Rychle se to chápalo jako odkaz na soužití pravověrných s heretiky v církvi. Rychle se podobenství stalo bičem na lidi odchylující se od pravé víry. Ale to je těžko představitelné, že lidé jsou plevel a že by toto podobenství bylo návodem, jak se s nimi vypořádat! Ale pokud plevel nejsou lidé, co to je? Zlé myšlenky, pokušení, zkrátka to, co pochází od ďábla. Ale není to zatím oddělitelné od nás a našeho světa.
Zajímavé je také to, že v podobenství je více aktérů. Je tu hospodář. Ten činí sám nejdůležitější činnosti. Seje. To je Hospodin, který spravuje svět a tvoří nové věci. Potom jsou tam ženci, které Hospodin nakonec povolá, aby oddělili plevel od pšenice. A jsou tu i služebníci. A ti jsou obrazem Kristových učedníků a církve. Naším úkolem není ani sít, ani nakonec žnout a oddělovat plevel a pšenici. Služebníci mnoho nechápou, ale kladou otázky. To je jejich úkol. Kladli udivenou otázku, odkud se bere plevel? A potom chtějí horlivě vytrhávat plevel. Možná jsme podobně horliví do Božích věcí, pro spravedlnost ve světě a čistotu jeho učení. Ale své nadšení často upíráme špatným směrem. Sám Bůh nás krotí, abychom nenapáchali více zla.
Podobenství vyzdvihuje Boží trpělivost. On nám dává čas, který má ve své ruce. Spíše než o dvě skupiny lidí se při plevelu a pšenici míní zlé a dobré v našem srdci. Ježíše neobklopovala ideální společnost, naopak byl otevřený všem. Ani my nejsme vzorní a příkladní. Ani církvev tu není, aby vymýtila ze světa zlo či především udržela svou čistotu. Církev má své místo v čase trpělivosti. Na nás je klást otázky o smyslu Boží trpělivosti, ale ne soudit. Pán Bůh má své království ve své ruce. Čas nepracuje proti němu. I když je všechno dobré zneužitelné, nakonec se dobro a zlo oddělí. A to určitě citlivým způsobem vůči člověku. Možná si smíme vzít povzbuzení z té první zvláštnosti, jaký důraz se klade na dobré semeno. I když je tu více vlivů, které na náš život působí, stěžejní je, že Hospodin do nás vložil své semeno a v nás dále působí. Smíme mu důvěřovat, síle jeho slova a dobroty. Že nás přidrží na své cestě a přivede do svého království. Amen.