Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého Amen
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Tak Bůh miloval svět, že syna svého jediného dal, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3, 16)
Píseň: Svítá: 25 - Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán…
Modlitba:
Synu Boží, náš vykupiteli, ty ses obětoval ve světě, který tě potřebuje, ale nechce. Ty jsi snášel a dosud snášíš všechno, co ti tvoji učedníci způsobili svou zbabělostí, zradou, nevěrností. A i v samotné smrti jsi nepřestal svět milovat. Zůstal jsi věrný svým následovníkům. Nedokážeme vůbec pochopit, co tvůj kříž říká o velikosti tvé lásky. Špatně snášíme, jak se v něm zrcadlí náš hřích. Pane Ježíši, odpusť nám a dej nám podíl na životě, který jsi nám vybojoval svou smrtí. Amen
Čtení: Iz 53
Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel , ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. (Kral. Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu skrze něho šťastně konáno bylo.)
svého trápení spatří světlo , nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
Píseň: 320 Ó hlavo plná trýzně
Text kázání: 1. Kor 15,3b. Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem.
Milé sestry a bratři!
Dnes máme Velký pátek, den památky umučení našeho Pána, Ježíše Krista. Proč si ale tento den připomínáme? Čím je Ježíšovo umučení a smrt významné pro nás dnes. Čím se nás týká? Než se dostanu k odpovědi, je třeba si uvědomit jednu věc. My nechápeme Ježíšův příběh jako příběh dávné minulosti, dávno ukončený, příběh, který se stal, ale příběh, který se stále děje. Příběh věčný. Jak se zpívá v jedné písni. I dnes nad světem kříž stojí, na tom kříži umírat tě zřím. I dnes Ježíš umírá na kříži. A my všichni, já i ty, stojíme pod křížem a hledíme na to. Ale teď, jak se nás Kristova smrt týká? A týká se nás nějak? V Písmu čteme, že týká. Většinou čteme vyjádření, že Kristus zemřel za nás. Kristus zemřel za nás. Jenomže co znamená to, za nás?
Asi před dvěma měsíci jsme měli poslední biblickou hodinu. Biblické máme po rodinách. Tentokrát jsme se sešli u Mikolášků na Rváčově. A mluvili jsme právě o této věci. Co znamená ono: za nás! A Mikoláškovi řekli, že si to už kdysi přeložili do srozumitelnější řeči. Za nás, to znamená kvůli nám. Ježíš Kristus zemřel kvůli nám. Nebo když si to zpřítomníme, Ježíš Kristus umírá i dnes kvůli nám. Myslím, že je to velmi dobrý pokus o interpretaci. To kvůli nám má vícero významů. Rád bych rozvedl dva z těchto významů.
Ježíš Kristus zemřel kvůli nám, znamená nejprve, že v tom i my máme prsty, že na jeho smrti máme i my podíl, že i my ho křižujeme svým jednáním. Právě to zdůrazňuje i prorok Izajáš, když píše o služebníku Hospodinově. Píše, že jsme si mysleli, že je trestán pro své viny, ale on byl trestán za naše viny. Kvůli nám, to vše, o čem jsme v textu četli, vytrpěl. To naše viny způsobily jeho utrpení. Takže to je ten první význam onoho kvůli nám. Když hledíme na kříž, který i dnes nad světem stojí a Kristus na něm umírá, máme si připustit, že umírá i kvůli nám. A jak ho dnes křižujeme, co jsou ty naše viny? Na to si musí každý odpovědět sám. Ale k tomu osobnímu rozjímání nám může pomoci skvělá píseň Miloše Rejchrta z dodatku k evangelickému zpěvníku. Píseň: Odpusť. Autor rozjímá o svých vinách takto: Odpusť, že dnes tak jako včera jsem tobě věrnost sliboval. Odpusť, že z rána do večera, jsem tebe skutkem zrazoval. Odpusť, že jsem nevyslech bratra, který se mne na radu ptal. Odpusť, že jsem se díval spatra na toho, který klopýtal. Odpusť, že nad svou hněvivostí nechal jsem slunce zapadnout. Odpusť, že jsem dnes bez milosti slepého nechal upadnout. Odpusť, mi Pane zase znova, odpusť mi každý lásky dluh. Odpusť všechna zbytečná slova. Odpusť, jenž slitovný si Bůh. A každý může v tomto duchu pokračovat dál.
I dnes nad světem kříž stojí, na tom kříži umírat ho zřím. A to první, co mi má dojít, je, že umírá i kvůli mně, kvůli mým proviněním, kvůli zlému, co jsem udělal, i kvůli tomu dobrému, co jsem neudělal. Nám jde ovšem takové vyznávání vin proti srsti, je nám nepříjemné přiznat si nějakou vinu. Ale biblická zvěst je tady nekompromisní. Kristus (království Boží, které on do světa přináší), umírá i kvůli mně a tobě. Jak to vyznáváme při přípravě k večeři Páně, když na otázku: Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že i ty se svým dílem přispíváš k bídě našeho světa? odpovídáme: vyznávám.
To „kvůli nám“ má ale ještě jiný význam než kvůli našim vinám. Kvůli nám znamená též „k našemu dobru“. Tedy Kristus umírá k našemu dobru, kvůli nám. V Izajášově proroctví se píše o tom, že smrt věrného Božího služebníka je pro nás lék, uzdravuje. Kraličtí to místo překládají nádherně: „zsinalostí jeho lékařství je nám způsobeno“. Jde tedy v posledu o léčení. Ten služebník Hospodinův snáší utrpení a smrt, které mu působí naše viny, pro náš pokoj, pro naše uzdravení, pro naši spravedlnost. Čteme v kralickém překladu, že pokládá svou duši v oběť za hřích, aby viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo. Dnes se hodně mluví o uzdravení. Každý den sledujeme, kolik lidí se uzdravilo z nákazy koronavirem. V našem případě jde o jiné uzdravení. Jde o to, aby to, což se líbí Hospodinu, šťastně konáno bylo. Tedy, abychom se navrátili k Bohu a žili podle jeho vůle. Kvůli tomu tedy také Kristus zemřel, abychom se v pokoře pravdivě podívali na svůj život, vyznali své viny (pomoc k tomu máme ve výše citované písni M. Rejchrta), abychom přijali Boží odpuštění, které je zvěstováno a nabízeno každému kajícímu, a skrze Krista konali to, což se Bohu líbí. Povšimněme si ještě dvou slov z verše. Myslím na slova skrze a šťastně. Je omyl si myslet, že se uzdravíme sami, že sami svými silami se vrátíme k Bohu a budeme konat, co se jemu líbí. To se děje skrze Krista, v jeho moci a síle, kterou přijímáme, když mu uvěříme. A pak mnozí mají dojem, že život podle Boží vůle je jen odříkání. Že věřící člověk je nešťastník. Ale opak je pravdou. Život podle Boží vůle je šťastný, jak čteme: Kristus duši obětoval, aby to, což se líbí Bohu, šťastně konáno bylo.
A tak nakonec sumou. Ježíš Kristus zemřel kvůli nám. To znamená jednak kvůli našim hříchům, ale předně kvůli našemu uzdravení. Nabídka uzdravení je pro všechny lidi bez rozdílu, ale uzdraven může být jen ten, kdo ji přijímá. Amen.
Píseň: 688 Odpusť
Přímluvy: Pane Ježíši Kriste, ty jsi zemřel i kvůli našim vinám, ale především kvůli našemu uzdravení. Prosíme dej, abychom tě nekřižovali tím, že bychom, jako Pilát skládali naději v moci tohoto světa. Nedopusť, abychom tě jak Jidáš zrazovali tím, že bychom spoléhali na majetek a pozemské věci, posiluj nás, abychom tě ze strachu nezapírali jako Petr a proměňuj nás, abychom to, což se líbí Hospodinu, skrze Krista šťastně konali.
Společně ve tvém jménu k našemu Otci takto voláme: Otče náš…
Poslání: 1 list Janův 1, 8 a 9 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Požehnání: Žd 13, 20-21 A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň: 331 Má víra pohlíží Beránku na kříži…