Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska. Ale největší z té trojice je láska. Amen
Píseň: 639 Hned z rána vzdej díky v písničce chval
Modlitba: Pane náš, často jsme v pokušení číst Bibli jako dokument minulosti. Rozčilujeme se nad tím, jak jednali s Ježíšem Pilát, Jidáš, velekněz Kaifáš, Petr. Ani nás nenapadne, že se nás to nějak týká. Prosíme, otevři nám oči, abychom si uvědomili, že Pilát, Jidáš, Petr je v nás, abychom dokázali vztáhnout na sebe slova písně: Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán. Abychom se tak zastavili, činili pokání, svých chyb litovali a napravili se.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi všem pomáhal, odpouštěl jsi hříšníkům, přijímal je a když jsi sám potřeboval pochopení, posilu, tví nejbližší zklamali. Jen žena hříšnice ti prokázala lásku. Prosíme, pomoz nám, abychom byli jako ona. Nepřehlíželi své nejbližší, abychom právě na ně mysleli a jim prokazovali lásku. Amen
Čtení: Iz 53, 1-11
- Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
- Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
- Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před jímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
- Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
- Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
- Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
- Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
- Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
- Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel , ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
- Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
- Zbaven svého trápení spatří světlo , nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Píseň: 438 Přišli jsme ó Ježíši slovo tvoje poslouchati. Učiň srdce schopnější slova svatá přijímati.
Text: Mt 26, 1-13
- Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:
- „Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
- Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,
- a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí.
- Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“
- Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,
- přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.
- Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?
- Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
- Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek.
- Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.
- Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.
- Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
Milé sestry a bratři!
Jsme v postní době a směřujeme k Velikonocům. Protože se patrně do Velikonoc nesejdeme k bohoslužbám v kostele, napadlo mě, že s vámi, projdu pašijní příběh podle Matouše. Budou to napůl biblické hodiny a napůl kázání. Papír to snese, čtenář se může k výkladovým poznámkám vracet.
Tak tedy máme před sebou začátek příběhu o utrpení Páně. Ten příběh, evangelista Matouš jako by snímal dvěma kamerami. Ta první zachycuje příběh ze země. Zachycuje Ježíšovo zatčení, soud, ukřižování, strach a zapření učedníků, nenávist, aroganci i bezcharakternost mocných. A ta druhá kamera snímá Ježíšův příběh ze shora. A ukazuje příběh o Spasiteli, Ježíši Kristu, Synu Božím, který umírá za naše hříchy podle Písem a třetího dne je vzkříšen, aby i nám otevřel dveře života věčného. Tento pohled shora není tak zřetelný, proplétá se s obrázky té první kamery, které převažují. Ale pozorný a přemýšlivý čtenář ho postřehne a pochopí.
Četli jsme, že se přiblížily velikonoční svátky a Pán Ježíš řekl svým učedníkům: Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. Ježíš tedy ví, co ho čeká. Bude vydán a ukřižován. Není bezmocnou obětí v rukou mocných. On ví, co ho čeká a bere na sebe utrpení dobrovolně, protože věří, že to má smysl. Zdá se, že se ztotožňuje s postavou trpícího Božího služebníka, o které píše prorok Izajáš. Byl tu muž plný bolesti, kterého jsme si nevážili a o němž jsme si mysleli, že ho Bůh trestá pro jeho hříchy. Ale on trpěl a byl umučen pro naše hříchy a trestání snášel pro náš pokoj. Jeho ranami jsme uzdraveni. Ten služebník bude dlouho živ a získá spravedlnost mnohým. Jenže, jak se to stane, jak bude dlouho živ, když ho vedou na porážku, a jak získá spravedlnost mnohým a kdo je to jeho potomstvo? To ani Ježíš v tuto chvíli neví. To bude jasnější až po vzkříšení a seslání Ducha svatého.
Příběh o utrpení Páně začíná za zavřenými dveřmi bez Ježíše. Tam o něm rozhodují. Kdo? Velekněží a starší. Je to jen malá část synedria. Řekli bychom dnešní řečí, je to kruh kolem hradu, skupina prezidentových poradců, kruh mocných. V tom kruhu nejsou farizeové, s nimiž se Ježíš často hádal. V našich představách jsou právě farizeové úhlavními nepřáteli Ježíše. Ve skutečnosti je to jinak. Farizeové, židovští moralisté, zastánci dodržování litery zákona, by se neúčastnili takových intrik. Farizeové se s Ježíšem vášnivě přeli o náboženských věcech. Ježíš si jich patrně dost vážil, jinak by se s nimi nehádal. Stáli mu za to, i když se zásadně lišili v pohledu na Boha!!! A nejsou tam ani zákoníci, učitelé teologové, odborníci. Proti Ježíši osnují plány velekněží a starší. Starší jsou zástupci nejpřednějších rodin v Izraeli. Je to skupina mocných v Izraeli, dnešní řečí pověděno, oligarchů, bohaté smetánky. Proces s Ježíšem, který se začíná připravovat, je tedy předně politický. Velekněží a starší si nepřejí žádnou destabilizaci ve společnosti, protože jim současný stav docela vyhovuje. Palestina je sice okupována Římany, ale jim se i tak daří celkem dobře. A Ježíš znamená nebezpečí. Mohl by strhnout lid k protestům a Římané by se mstili a to by dopadlo i na ty mocné, bohaté, významné. Chtějí ho odstranit ti bohatí a mocní v Izraeli, aby je už nemohl kritizovat a předně, aby nepodráždil Římany.
A tak se uradili, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. A říkali: jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.
Je to nadsázka. Velekněží a starší neplánují vraždu. Chtějí se Ježíše zbavit, ale šikovně, nejlépe, aby vina za Ježíšovo odstranění padla na někoho jiného. Jidáše nepotřebují, aby vrazil Ježíšovi nůž do zad, ale aby jim pomohl Ježíše zatknout v ústraní. Aby u toho nebyl lid, ten by se patrně bouřil a jejich plány by mohl překazit. Potřebují Jidáše, aby jim řekl, kde Ježíš nocuje, kde bývá sám se svými učedníky. Tady narážíme na důležitý moment příběhu. V dějinách křesťanské Evropy se vina za Ježíšovo ukřižování často házela na židy. Právě čtu svědectví lidí, kteří přežili holocaust. Často zmiňují zážitky z dětství, jak na ně pokřikovaly arijské děti: Vy špinaví židi, vy jste nám ukřižovali Krista. Hitler používal také tento argument k ospravedlnění vyvražďování židů. A také dnes je ve světě antijudaismus přítomný. A tak je určitě dobré vědět, jak se vše odehrálo doopravdy. Že o zabití Ježíše rozhodovala úzká skupina mocných. Byli to velekněží a starší. A že tato skupina, když se usnesla, se obávala lidu, tedy většiny židovské společnosti, že by jim lid mohl jejich záměr překazit. Za několik dní ovšem budou lidé před Pilátovým palácem volat: Ukřižuj ho. Ale to bude jen část lidu, zfanatizovaný dav, zpracovaný dezinformacemi o Ježíši, které vyšly od velekněží a starších. Matouš i terminologicky rozlišuje. Na tomto místě užívá slova laos, lid. Velekněží a starší se bojí lidu!!! Ale když vypráví o shromáždění před Pilátem, který volá: ukřižuj ho, užívá termínu ochlos, což je dav. Ježíše neukřižovali židé, nýbrž Pilát, který k tomu byl tlačen jakýmsi zfanatizovaným davem. Špinaví židé ukřižovali Krista, řvali za druhé světové války nacisté i mnozí křesťané a mnoho dalších křesťanů tak neřvalo, ale v duchu si to myslelo. A i tato nenávist umožnila Hitlerovi vyvraždit 6 mio evropských židů. My dnes bychom si to měli dobře uvědomovat, a pokud jde o pohled na židovstvo, měli bychom v pokoře sklonit hlavy a kát se za hrozné hříchy svých předků. A samozřejmě bychom měli také zacházet velmi citlivě s biblickými texty, které se týkají sporů Ježíše s různými skupinami v židovstvu.
Velekněze a starší Matouš na chvíli opouští a vrací se k Ježíšovi.
Když byl Ježíš v Betanii u Šimona Malomocného přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobu vzácného oleje a vylila ji na jeho hlavu. Když to viděli jeho učedníci, hněvali se. Taková ztráta. Mohlo se to prodat a peníze dát chudým. Ale Ježíš ji chválí. Netrapte ji, vykonala na mě dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, ale mě stále nemáte.
Evangelista Lukáš vypráví tento příběh trochu jinak, podrobněji, a zařazuje ho také na jiné místo v evangeliu. Od něj víme, že tato žena byla hříšnice, kterou všichni pohrdali. Ona tím velice trpěla. Ale Ježíš ji přijal, odpustil. Dokonce její jednání dal zbožnému Šimonovi za příklad velké lásky.
Je to krásný moment v příběhu. Hluboce lidský. Ježíš potřebuje, jako každý z nás, podporu, potřebuje, aby mu někdo prokázal lásku a vděčnost. Potřebuje potěšit a povzbudit, zvláště v této těžké chvíli. A právě to mu dává nyní tato žena hříšnice. Lásku oplácí láskou. Úvaha učedníků je sympatická. Jistě se olej mohl prodat a utržené peníze rozdat chudým. Chudým se má pomáhat, to přece sám Ježíš vždycky učil. Ale nechápou, že v tuto chvíli je ten chudý právě Ježíš. On potřebuje lásku. Je člověk, není stroj. Chudé budete mít vždycky vedle sebe, ale mě ne. I my možná mluvíme o lásce a uvažujeme, jak ji prakticky prokazovat potřebným, ale možná přehlížíme ty nejbližší, že právě oni nás potřebují. Potřebují povzbuzení, posilu, pohlazení, lásku, kterou můžeme vyjádřit i velmi nepraktickým dárkem. Ono vlastně nejde o ten dárek, ale o důkaz lásky, který je za tím dárkem. A právě proto se po celém světě, dokud budeme kázat evangelium, má připomínat i tento čin. Amen
Píseň: 178 Krásná je modrá obloha
Ohlášky: Všechny vás, milé sestry a bratři, zdravíme a doufáme, že se máte v rámci možností dobře. Těšíme se, až se uvidíme opět tváří v tvář, až to bude zase možné, do té doby vám budeme posílat bohoslužby touto formou.
Píseň: 688 Odpusť, že dnes tak jako včera, jsem tobě věrnost sliboval.
Modlitba: Děkujeme Ti, Pane Bože, za dnešní slova z Písma. Za připomínku, abychom nezapomínali na své nejbližší. Třeba potřebují povzbudit, slyšet, že je má někdo rád, že na ně někdo opravdu myslí. A abychom odložili stranou všechny jiné věci a zvedli telefon a zavolali nebo vzali dopisní papír a napsali pár slov, nebo vyhodili peníze za nepraktický dárek, zabalili ho a poslali. Pane náš, prosíme, pomoz nám skrze své slovo rozpoznávat, co je právě teď nejdůležitější. Co máme udělat hned a co můžeme odložit.
Prosíme tě za lékaře a sestřičky, kteří se starají v přeplněných nemocnicích o pacienty. Prosíme za vojáky, hasiče, policisty, kteří pomáhají zvládat epidemii. Prosíme za nemocné, prosíme za rodiny, kterým někdo zemřel. Prosíme, smiluj se.
Děkujeme za současného papeže Františka, že svými skutky i slovy ukazuje světu krásnou tvář křesťanství.
Prosíme za mír, spravedlnost, důstojnost a svobodu na celém světě. Myslíme zvláště na ta místa, kde jsou tyto hodnoty ohroženy. Zvláště na Myanmar, na Bělorusko, na Hongkong.
Vyslyš nás, když se k Tobě ve jménu Pána Ježíše modlíme takto: Otče náš….
Poslání: 1 Jan 4,7 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
Požehnání: Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
Píseň: Svítá 147 Kdo mě z pout mých ven vyvodí, kdo ta pouta odstraní, jenom láska vysvobodí, láska bázeň vyhání.