Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Ž 118
Píseň: 638 Díky za toto krásné ráno…..
Modlitba: Pane Bože náš, děkujeme ti za všechny tvé dary, které nám dáváš, abychom mohli žít ve víře, lásce a naději. Děkujeme ti za dnešní krásný den, za jaro, které pomalu a jistě klepe na dveře a potěšuje nás. Děkujeme ti, že navzdory omezením pohybu můžeme slavit bohoslužby alespoň takto, doma při čtení psaného kázání. Pomoz nám se soustředit a v duchu se spojit s ostatními bratry a sestrami. Amen
Čtení: Mt 26, 17 – 20 a 26 – 29
- Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
- On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
- Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
- Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,…
- Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“
- Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
- Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.
- Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
Píseň: 438 Přišli jsme ó Ježíši slovo tvoje poslouchati…
Text: 1 Kor 11, 23 – 25
- Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
- vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
- Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“
Milé sestry a bratři, budu dnes pokračovat výkladem pašijí podle Matouše.
Ježíš a učedníci jsou v Jeruzalémě, začíná Hod beránka. Hod beránka byl nejdůležitější izraelský svátek. Připomínal Izraelcům vysvobození z egyptského otroctví. Slavil se v kruhu rodiny, za zavřenými dveřmi, které byly potřeny krví beránka. Všichni Izraelci ho chtěli slavit v Jeruzalémě, proto byl Jeruzalém plný lidí a zároveň ve chvíli slavení liduprázdný, neboť všichni seděli doma v kruhu rodiny či přátel u stolu za zavřenými dveřmi. Vypadalo to jako u nás na Štědrý den, kdy jsou také všichni doma u večeře a stromečku a ulice jsou liduprázdné. Ježíš trávil dny zatím mimo Jeruzalém, kde byl relativně v bezpečí. Nyní riskuje, ale zároveň se chrání. Touží slavit s učedníky Hod beránka, ale zároveň dělá vše proto, aby nebyl zatčen dřív, než ustanoví večeři Páně.
K večeři se podával pečený beránek, omáčka z hořkých bylin, nekvašený chléb a víno. Beránek připomínal toho beránka, kterého Izraelci jedli těsně před odchodem z Egypta a jehož krví pomazali dveře svých příbytků, aby je anděl smrti minul, když tu noc procházel Egyptem a hubil prvorozené. Proto se svátek také nazývá pascha – přejití. Omáčka z hořkých bylin připomínala hořkost otrockého života v Egyptě. Nekvašený chléb, macesy, připomínaly chléb, který si v rychlosti Izraelci pekli na cestu. Neměli čas nechat těsto vykynout. A víno bylo symbolem radosti ze svobody, která byla před nimi.
Pán Ježíš v průběhu večeře ustanovuje nový rituál pro své učedníky všech věků, kterému říkáme večeře Páně. Ustanovení večeře Páně probíhá při jídle. V rámci Hodu beránka. Ježíš, když bere do ruky chléb, najednou řekne: Vezměte, jezte, to je tělo mé. Možná je dobré si uvědomit, že jde o symbolické jednání, je to metafora. I při dnešní večeři Páně jde o symbolické jednání. Chléb, placka chleba, to je Ježíš. Pak se placka láme a každý účastník dostává díl toho chleba, Ježíše. Tím se všichni propojují s Ježíšem, spojují se s ním. Ježíš je přitahuje k sobě, zapojuje do svého společenství všech věků a konfesí. Komunikanti rozumějí tomu jednání tak, že na Ježíšově životě a osudu budou mít podíl. I oni budou sloužit jako Ježíš, zvěstovat boží království, uzdravovat nemocné, pomáhat potřebným a možná je za to budou fackovat, možná proto ponesou kříž jako on.
Stejně je to i s kalichem. To víno je má krev, která zpečeťuje smlouvu. Je to symbolické jednání. Jako přijetím kousku chleba přijímám podíl na Ježíšově životě a osudu, tak i přijetím doušku vína, přičemž víno spíš zdůrazňuje přijetí kříže, který je s následování spojen. Ježíš mluví také v rámci ustanovení o smlouvě. Že účastí na večeři Páně se zpečeťuje smlouva. Jaká smlouva? Nu sinajská, která zní: Já budu vaším Bohem a vy mým lidem. Při každé večeři Páně tedy smíme pro sebe slyšet, že ta smlouva platí stále i pro mě. A to navzdory mé slabosti. Proto je na tomto místě výslovně připomenuto odpuštění. Ta smlouva: já budu vaším Bohem a vy mým lidem, zpečetěná krví Božího syna, platí i navzdory naší zradě. Člověk se může vrátit ke smlouvě, být Božím synem, dcerou, není zavržen pro zradu, může přijmout odpuštění a začít znovu, do smlouvy se vrátit. Večeře Páně ho o tom ujišťuje. Proto se při večeři Páně zdůrazňuje vyznání vin i odpuštění. Večeře Páně není pro dokonalé, ale pro hříšníky.
Na konec ustanovení Ježíš říká: Pravím vám, že už s vámi nebudu pít víno až v božím království. Vykladači přemýšlejí nad tím, který kalich Ježíš myslí. Při Hodu beránka se pily 4 kalichy vína. Vyslovují názor, že ustanovení večeře Páně se odehrálo, když se pil 3. kalich a na ten 4. Ježíš tedy odkazuje. Jako by řekl: Ten poslední kalich si vypijeme až v božím království. Dost často se tato poslední věta vynechává, ale je to škoda. Při večeři Páně nejde jen o památku, jen o ztotožnění s Ježíšem v nesení kříže, jen o připomínku našeho hříchu a Božího odpuštění, obnovení sinajské smlouvy, ale též je v ní výhled do budoucnosti. Je to také ochutnávka radosti božího království, nebo předjímka stolování s Ježíšem a s těmi, kdo nás tam už předešli. Je to připomínka kalicha s vínem, který si vypijeme až tam, až jednou….
Pán Ježíš tedy na místo Hodu beránka ustanovuje večeři Páně. Nový rituál. A říká: To čiňte na mou památku. Tím vyzývá k stálému opakování do doby, než budeme pít s ním ten čtvrtý kalich v božím království. A církev to plní. Bohužel v dějinách církve došlo právě v tomto ke sporům, které Kristovy učedníky dělí až dodnes. Jádro sporu spočívá v tom, jakým způsobem je Ježíš při večeři Páně přítomen. Katolická církev mluví o transsubstanciaci, proměnění. Zjednodušeně pověděno - věří, že se při večeři Páně proměňují chléb a víno v tělo a krev Páně materiálně. Když kněz cituje ustanovení, dochází k této materiální proměně. Evangelíci zastávají učení o remanenci. Věří, že chléb a víno zůstávají materiálně chlebem a vínem, ale k té proměně v tělo a krev Kristovu dochází v hlavách komunikantů. Tedy, aby večeře Páně působila, byla pro mě ujištěním o odpuštění hříchů, stávala se pro mě předjímkou radostné hostiny v božím království, musím věřit. Bez mé víry je rituál neúčinný. V tom je jádro sporu. Neštěstí je v tom, že se církev zasekla na způsobu přítomnosti Pána Ježíš Krista v rituálu večeře Páně a zapomněla na Ježíše Krista. Že o něho jde, o společenství s ním, a to, jak si jeho přítomnost člověk představuje, je opravdu vedlejší.
Večeři Páně se říká po latinsku verbum visibile, což znamená, viditelné slovo. Ale je rozdíl mezi večeří Páně a kázáním jen v tom, že večeře Páně je viditelné slovo a kázání slyšitelné slovo? Je tu ještě jeden důležitý rozdíl. Při kázání mohu jen poslouchat a myslet si, co chci. Ale při večeři Páně se musím zvednout a jít do kruhu bratří a sester a přijímat, a to je vyznavačský akt. Je to viditelné přiznání ke Kristu, je to viditelné zapojení se do kruhu jeho vyznavačů. A tento moment je nenahraditelný. Tím nejen vyznávám sám soukromě svou víru, ale zřetelně a silně povzbuzuji bratry a sestry, kteří se mnou stojí v jednom kruhu. Tak se zřetelně spojujeme s Kristem i navzájem. Amen.
Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj na cestách se mnou bývá.
Ohlášky: K bohoslužbám v kostele se sejdeme, až to situace dovolí a ohlášené výroční sborové shromáždění se také posouvá, až to bude možné. Prosíme, abyste i v tomto čase pamatovali na sborové sbírky a odkládali si peníze stranou a až to bude možné, předali je s. Kotasové nebo poslali na účet sboru s v.s.103.
Píseň: Svítá 346 Tvoje Pane Kriste dobrota nám všem dává smysl života. Chcem být tvými následovníky, věrnými učedníky.
Modlitba:
Modlitba profesora Gerda Theissena k večeři Páně:
Hospodine náš Stvořiteli a Vykupiteli, nechal jsi vyrůst obilí a hrozny, které jsou proměněny skrze lidskou práci v chléb k životu a víno k oslavě. Učiň je pro nás znamením, že chceš i jinde proměňovat svět a my na tom smíme mít podíl. Proto pošli svého Ducha do našich srdcí, aby nás pomocí tohoto pokrmu proměňoval: Z lidí, kteří žijí na úkor druhých, v lidi, kteří si navzájem pomáhají. Z lidí, kteří za sebe nechávají umírat jiné, v lidi, kteří žijí jeden pro druhého. Z lidí, kteří spotřebovávají jiné životy, v lidi, kteří se za jiné životy nasazují. Obnov svoji smlouvu s námi k životu také pro ty, kteří tebe a život zradili. Proměň nepřátelství v radost, nesmiřitelnost ve smíření a nespravedlnost ve spravedlnost všech, kteří mají podíl na chlebu a víně. Proměň nás tímto pokrmem v bratry a sestry, abychom tvořili jedno tělo a cítili bolest i radost všech jeho částí. Také abychom vnímali tvoje utrpení za nás a tvoji smrt pro nás. Nejvíce však, abychom prožívali tvůj život v nás, který je silnější než utrpení a smrt. Dej nám jistotu, že v nás chceš přebývat a že my v tobě smíme žít. Ty v nás a my v tobě. Tak jako tyto dary z nás činí jednotu, když tento chléb jíme a víno pijeme, tak nám daruješ svoji přítomnost v této chvíli, dnes, zítra i na věky. Amen.
Vyslyš nás, když se k tobě modlíme slovy Pána Ježíše. Otče náš…
Poslání: Dávejte sami sebe v oběť živou, Bohu milou. To ať je vaše pravá bohoslužba.
Požehnání: A hle, já s vámi jsem po všechny dny až do skonání tohoto věku.
Píseň: S 39 Dál přece nejdete sami, dál Pán tu zůstává s vámi, dál cestu určil svým dětem, dál tímto světem.