V jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen
Milost Vám a pokoj u Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Apoštol praví: Noc pokročila a den se přiblížil. Odložme tedy skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
Píseň: 638 – Díky za toto krásné ráno…
Modlitba: Pane, věčný a všemohoucí Bože, uprostřed tohoto šedého času přicházíme k tobě, abys ty přišel k nám. Prosviť nás svým světlem a proměň všechno, co žije v temnotě. Dej nám svou milost, abychom tvé svaté jméno ctili a radovali se ze života, který jsi nám dal. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje věčně. Amen
Čtení: L 1, 5–25
- Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
- Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
- Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.
- Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
- připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
- Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu.
- Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
- Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
- Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
- Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
- Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
- A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
- sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“
- Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“
- Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
- Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
- Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.
- Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
- Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
- Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
- „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“
Píseň: 272 Jak vítati mám tebe
Základ kázání: L 1, 13-17
- Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
- Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
- Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
- A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
- sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“
Milé sestry a bratři
Vstoupili jsme do adventu. Dnes je už druhá adventní neděle. K adventu patří předně zvěst o naději, která je v Bohu. Je velmi důležité si ji připomínat, protože bez této naděje člověk chřadne. K tomu připomenutí jsem z Bible vybral příběh o Zachariášovi a Alžbětě. Je, myslím, velmi poučný a povzbudivý.
Zachariáš a Alžběta byli stárnoucí manželé. Měli se rádi, ale neměli děti. Trápilo je to, postupně se však s tímto „faktem“ smiřovali a naději ztráceli. A tu se stalo něco, s čím už dávno přestali počítat.
Zachariáš byl kněz a to znamenalo, že když přišla řada na jeho skupinu, musel se vydat do Jeruzaléma a jeden týden sloužit Bohu v chrámu. Tentokrát na něho připadla zvlášť významná služba. Měl se zapáleným kadidlem vstoupit do boží svatyně, pomodlit se za lid předepsanou modlitbu, a pak se ke shromážděnému lidu vrátit s božím požehnáním. Byla to služba, o kterou se losovalo, a tak se mohlo stát, že na kněze tato službu připadla třeba jen jednou za život. Zachariáš s rozechvěním vstoupil do chrámu, zapálil kadidlo, poklekl a odříkal předepsané modlitby. Když pozvedl zrak, zdálo se mu, že v temnotě chrámu někoho vidí. Lekl se, protože na tomto svatém místě nesměl být žádný člověk. Až po chvíli si uvědomil, že je to anděl. Ten k němu promluvil. „Neboj se, neboť tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů a dcer izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu, sám půjde před ním v duchu Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“
Zachariáš byl překvapen a zprvu tomu nevěřil. Vždyť to není možné, jsem už stařec a Alžběta je už také stará, abychom mohli mít dítě. Ale anděl pokračoval. „Hle, oněmíš až do chvíle, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil.“ Ono tomu tak často bývá, když Bůh k člověku promluví a usvědčí ho z nevěry. Člověk je zprvu zahanben, zpokorní a ztichne, oněmí. Zachariáš vyšel z chrámu, lid čekal, že mu požehná, ale on ze sebe nevypravil ani slovo. Všichni poznali, že se tam uvnitř něco zvláštního stalo. A potom se začala slova anděla naplňovat. Alžběta otěhotněla a když nadešel její čas, porodila syna a dali mu jméno Jan tak, jak jim přikázal anděl. A tu Zachariáš konečně promluvil, chválil Boha za jeho milost. To také známe, nejdřív jsme zahanbeni, ale když zažijeme Boží divy, nejde mlčet, začneme Boha chválit.
Musíme si přiznat, že jsme často jako Zachariáš. Spoléháme také jen na svůj rozum a prognózy. Nepočítáme s Bohem. Nečekáme nové věci, které by mohly v našem životě všechno převrátit vzhůru nohama. To je naše bída. Ani zázraky všedního dne nevidíme, pokládáme je za samozřejmost. Že po noci přijde jitro, po studených a pošmourných zimních dnech přijde jaro, po nemoci přijde uzdravení, narušené vztahy se odpuštěním a láskou napraví a znovu nás ponesou. Víte, že pro Izrael den začíná západem slunce. To proto, aby si lidé uvědomili, že po noci přijde jitro. A víte, že v prvních stoletích o křesťanech lidé říkali, že jsou lidmi naděje? Ne víry, nějak věřící byli tehdy všichni. Ale lidmi naděje. Lidmi, kteří vyhlížejí kupředu s nadějí. Naděje není ovšem růžový optimismus, který všechno lakuje na růžovo, který nedokáže přijmout kříž. To není iluze, že vše půjde podle našich představ. Naděje je jistota, víra, že Bůh je blízko a vstupuje do našeho života a přináší do něj nové věci.
A jistě je důležité, aby byl člověk tomu Božímu příchodu otevřený, aby byl připravený. A právě to byl úkol Jana. Připravovat cestu pro Pána Boha, aby mohl vejít do lidských srdcí a životů. Připravovat na to lid Boží. Jak? Zmíním alespoň jednu věc, která k té přípravě patří. Zachariáš slyší: On, tvůj syn, Jan, bude obracet srdce otců k synům. Evangelista Lukáš dobře věděl o napětí, které bývá mezi generacemi, mezi starými a mladými, při čemž jsou na vině často obě strany. Ale Jan Křtitel bude připomínat předně otcům a matkám, co zůstávají svým dětem dlužni. To proto, že my starší a staří si obvykle stěžujeme na mladé. Tak tomu bylo vždy, ale naříkáním se nic nezmění a nespraví. Zůstává pravdou, že jednání starších nesmírně ovlivňuje myšlení a chování jejich dětí.
V adventní době je na nás, abychom vyznali, že naše děti na nás často neviděly, co znamená křesťanská víra. Jednali jsme často jinak v neděli a ve všední den. Náprava neblahých poměrů, tak o tom svědčí celá Bible, začíná vždy u těch starších. Mají vycházet mladším vstříc a snažit se jim dosvědčit, jaké nové věci s námi neustále činí Bůh.
Myslím, že křesťanský sbor má jedinečnou šanci překvapovat své okolí tím, jak si v něm mladí mohou porozumět se starými a staří s mladými. Vzájemné porozumění je to, co s námi činí Bůh. Boží Duch touží vstoupit do našich srdcí a napravovat porušené vztahy. Když ho přijmeme, začínáme se měnit, ať už jsme staří nebo mladí. Jeden druhého se učíme brát vážně, vzájemně si nasloucháme napříč generacemi.
A tak tedy můžeme tato slova přijmout jako adventní výzvu pro sebe. Jako Jan máme obracet srdce otců a matek k synům a dcerám a jste-li mladší, platí to obráceně. Je vše v našich rodinných vztazích v pořádku? Máme-li pocit, že to někde drhne, není nic důležitějšího než to začít napravovat. Jak jsem řekl: znovu prokázat druhým, otcům a matkám nebo synům a dcerám zájem, lásku, úctu, ochotu naslouchat. Amen
Píseň: 273 Zvedněte brány
Ohlášky:
Modlitba:
Pane náš děkujeme ti, že nás neopouštíš a stále vstupuješ do našeho života, tvoříš nové věci, které jsme nečekali, ani nám na mysl nevstoupily. Tak nás zahanbuješ, ale také probouzíš naději, která nám často chybí. Prosíme tě za umírající, nemocné, staré a opuštěné lidi. Prosíme tě, smiluj se. Kéž umíme udělat ze své strany vše potřebné a možné, aby mohly být napraveny vztahy mezi mladými a starými. Uč nás, staré i mladé, vzájemné úctě, uč nás pokoře, kéž bychom si uměli více naslouchat. Prosíme tě o dar Ducha svatého. Bez něj bychom si mysleli, že Ježíše Krista nepotřebujeme a bláhově bychom se domnívali, že si pomůžeme sami. Dávej nám čas od času zažívat radost, jakou zakusili Alžběta a Zachariáš, že plníš své sliby a přicházíš zachránit každého člověka. Vyslyš nás, když k tobě voláme ve jménu naše Pána Ježíše Krista takto: Otče náš……
Poslání: Noc pokročila a den se přiblížil. Odložme tedy skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
Požehnání: Nu 6 24‚
- Hospodin tě požehná a ochrání tě,
- Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,
- Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
Píseň: 274 Vítej nám hoste přemilý