Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 1 Petrova 1,3
Píseň: 638 - Díky za toto krásné ráno
Modlitba: Bože, Ty jsi pramen života. Tak jako zeleň vyráží ze země, chceme i my růst ve víře a nést dobré ovoce. Tak jako se květiny otevírají slunci, chceme rozkvést v lásce k Tobě. Tak jako stromy nesou plody, chceme my druhé sytit vírou, láskou a nadějí. Bože, probuď nás k životu s Kristem, k životu v plnosti, abychom tě chválili se vším stvořením. Amen
Čtení: Jan 15, 1-11
- „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
- Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
- Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
- Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
- Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
- Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
- Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
- Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
- Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
- Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
- To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“
Píseň: 672 – Dej nám moudrost, odvahu.
Text kázání: Koloským 3, 1 - 17
- Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.
- K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
- Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
- Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.
- Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.
- Pro takové věci přichází Boží hněv.
- I vy jste dříve tak žili.
- Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.
- Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky
- a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
- Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
- Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
- Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
- Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.
- A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
- Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
- Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Milé sestry a bratři,
vrátím se dnes ještě k minulé neděli. Nazývá se Quasimodogeniti podle několika veršů z druhé kapitoly z prvního listu Petrova: „Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest a přetvářku, závist, jakékoli pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení“. Ta slova byla určena nově pokřtěným (ti jsou nazváni novorozenými dětmi). Apoštol je vyzývá, aby se živili duchovním mlékem, to je, aby naslouchali Božímu slovu, žili podle něj a tak rostli ke spasení. Pokřtěným je tedy připomínáno hned první neděli po Velikonocích, kdy se křtilo, že křest se musí promítat do našeho způsobu života, jinak je to prázdný akt. Jak říká Pán Ježíš: „křesťané se poznají po ovoci.“
A k tomu ještě připojím jednu zajímavost. Slyšel jsem, že se té první neděli po Velikonocích říká také „Bílá neděle“. A to prý podle toho, že tuto neděli si nově pokřtění oblékali do kostela bílé roucho, které jim právě mělo připomenout, že křtem na sebe vzali závazek věrnosti Kristu. V poslední knize Nového zákona ve Zjevení Janově je bílý šat obrazem skutků spravedlnosti. Do něj je oblečena nevěsta Beránkova tj. církev Kristova. A i v dnešním biblickém textu najdeme větu, že křesťané mají ze sebe svléci starého člověka a obléci nového, což znamená zanechat starého způsobu života, nechat za sebou pýchu, sobectví, lež a obléci se do Kristova způsobu života, začít žít v pokoře, lásce a čistotě myšlení a mluvení. Po týdnu povelikonočního hodování si tedy měli uvědomit, že teď začíná všední, normální život, který na ně klade nárok, aby se rozhodovali a jednali podle Slova Kristova. Aby zkrátka Pánu Ježíši Kristu nedělali svým jednáním ostudu.
Myslím tedy, že je velmi vhodné, abychom si právě nyní po Velikonocích i my připomněli závazek našeho křtu. Vybral jsem k tomu účelu několik veršů z epištoly Koloským, které se také v této souvislosti v církvi četly. Však celý ten oddíl je také nadepsán “Ráz nového života“.
Celý text je otevřen konstatováním, že ve křtu člověk zemřel starému způsobu života a vstal do způsobu nového. Sláva toho nového způsobu života, života podle příkladu Pána Ježíše Krista, je zatím světu skryta, svět hledá okamžitý prospěch, nevidí v službě a lásce nic slavného, většinou v nich vidí slabost. Avšak jednou zcela jistě sláva takového života zazáří. To až se Kristus ukáže v slávě. Tehdy i vy se ukážete s ním. Těm, kteří přijali Krista za svého Pána, při křtu jemu vyznali svoji víru, se tedy neslibují výhody v tomto životě, bohatství, moc a lidská sláva, nýbrž sláva nebeská, která se zjeví až jednou, až doběhneme do cíle, až dobojujeme boj víry, až budeme tam, kde je Kristus.
A potom tedy přicházejí konkrétní výzvy k následování Krista. Je jich spousta. Připomenu tři základní.
„Odhoďte zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy. Neobelhávejte jeden druhého.“ Apoštol obrací naši pozornost ke slovům, která vycházejí z našich úst. Rouhání, pomluvy, obelhávání rozhodně nepatří k novému životu pokřtěných. My mnohdy důležitost slov podceňujeme, neuvědomujeme si jejich moc. Říkáme někdy: „to jsou jen slova“, čímž myslíme, nezáleží na nich. Na činech záleží, na slovech ne. Ale není to pravda. Slova mají ohromnou sílu. Slovo povzbuzení dokáže člověka doslova a do písmene vzkřísit a naopak slova, která ponižují, člověka srazí k zemi. Všichni to dobře známe. A pak slova zlá a špatná těžko lze vzít zpátky. Když takové slovo vypustíš z úst, tak se uhnízdí v duši tvého bližního. Proto slyšíme: „dávejte si pozor na slova, která vycházejí z vašich úst.“ Můžete jimi velmi ublížit. Takže než něco vypustíte z úst, radši nejdřív počítejte do deseti, nebo se na to radši vyspěte. Ráno moudřejší večera. Myslím, že každý křesťan by měl dobře znát apoštolské slovo: „Nenech zapadnout slunce nad svou hněvivostí“. Protože necháš-li hněv a zlobu v sobě klíčit, tak už jsi velmi blízko toho, že z tebe vypadnou slova, která neměla být řečena. A ještě bych připomněl v této souvislosti, že Pán Ježíš v kázání na hoře mluví o zlých slovech v souvislosti s přikázáním „nezabiješ“, protože slovo skutečně může druhého poškodit, může zničit naše vztahy
Druhá výzva se týká ochoty odpustit. „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ Někdy nás druhý člověk zraní. Moc nám ublíží. Přestaneme spolu mluvit. Ta ublíženost, bolest se do nás zažere, sevře naši duši. Někdy si myslíme, že už je to pryč, ale není. Vrací se to. Je to jako nemoc. Těžko se s tím žije. Nu a odpuštění je lék na takovou bolest. Ovšem někdy je to zranění tak velké, že je opravdu těžké odpustit. Však i apoštol si to uvědomuje. Neřekne jen: „odpouštějte si navzájem“. Ukáže ještě ke Kristu a připomene podruhé: „jako Kristus odpustil vám, odpouštějte i vy“. Odpuštění je lékem nejen na ta velká zranění, která ničí dávná přátelství a rozděluje rodiny. Je lékem pro náš každodenní život. Je to přece tak, že nejsme svatí, že ač nechceme, přece si ublížíme i v té nejužší rodině. Právě těmi zraňujícími slovy, posměšky, ponižováním. Na to je odpuštění tím denním lékem. Někdy se stačí jen zastydět, jindy je nutné říci nahlas: „odpusť mi to, já to tak nemyslel, jsem pitomec“.
Tyto dvě výzvy se týkají našeho vztahu k druhým lidem. Poslední výzva se týká našeho vztahu k Pánu Bohu: „Buďte vděčni“. To je třeba si také denně připomínat, protože většina z nás má sklony k naříkání: „jak jsem na tom špatně“. I ve vděčnosti se lze cvičit. Slyšel jsem, že katoličtí kněží mají povinnost se ráno pomodlit modlitbu chvály. V modlitbě si připomínají, za co mohou Bohu děkovat. Třeba už jen za to, že vstali z postele a otevírá se před nimi nový den. Židé mají zase modlitbu požehnání. Když třeba jdou kolem pšeničného pole, řeknou: „požehnaný jsi, Hospodine, Pane světa, který nám dáváš obilí“. Těmito modlitbami si připomínají, čím vším nás Pán Bůh žehná – co nám dává. A my evangelíci máme ve zpěvníku píseň: „Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou“ (a samozřejmě mnoho dalších, podobných). Ta píseň má vlastně stejnou funkci. Připomínat si Boží dobrodiní a být vděčni. Tak si ji zazpívejme nebo přečtěme. Amen
Píseň: 176 – Někdo mě vede za ruku…
Ohlášky: Děkujeme všem, kteří jste přispěli na Hlavní dar lásky JJ a třeba si odkládáte do obálky peníze do sbírek. Máme naději, že se brzy uvidíme tváří v tvář při bohoslužbách, včas vás o tom budeme informovat.
Píseň: Svítá 140
Každého rána, na každý den, široká brána volá, polez ven. Jen dej se s námi cestou vyšlapanou, širokou branou, tam nebudeš sám.
A u té brány převelice, hustá tam vzniká tlačenice. Proč taky pořád do zdi mlátit hlavou, když s hlavou zdravou dá se zdravě žít.
Ta slavobrána malovaná, zvečera zrána votvíraná, při spoustě kladů drobnou má jen vadu – otvírá vrata vrátná zubatá.
Kdo vchází branou převelice úzkou, ten ranou do palice obvykle platí cestu, kterou svatí do nebe vzatí prochodili zem.
Každej, kdo věří, kdo miluje, do úzkých dveří se směruje. Každej, kdo lásku má a pevnou víru, kde tesař díru nechal dobře ví.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, ty jsi ukázal přemožením zla a smrti, že stojíš na straně dobra. A proto se k tobě obracíme a prosíme:
Dej, ať dobro i naším přičiněním vítězí nad zlem. Posiluj všechny, kdo straní dobru. Dej, ať láska a odpuštění staví hráz vší zlobě a nenávisti. Prosíme za všechny, kteří bojují proti násilí a bezpráví. Prosíme za země, kde jsou porušována lidská práva, myslíme na věřící v zemích, kde jsou křesťané pronásledováni, prosíme za spravedlnost a právo. Prosíme za ty, kdo mají na starosti věci veřejné, aby byli naplněni moudrostí, aby prohlédli a pochopili své poslání i jako zápas o pravdu a spravedlnost pro všechny bez rozdílu. Modlíme se za ty, kteří prožívají osobní krizi. Za ty, kteří si nerozumí se svými blízkými. Prosíme, pomáhej vyřešit spory mezi manžely, partnery, přáteli, rodiči a dětmi, mezi příbuznými, bratřími a sestrami. Prosíme za všechny, kteří trpí nejrůznějšími nemocemi, samotou, strachem. Zvláště pak za ty, kdo nás o přímluvy žádali a v tichosti ti je nyní i s jejich problémy a trápeními předkládáme.
Nyní se ještě modleme společně slovy, kterým nás naučil Pán Ježíš Kristus: Otče náš…
Poslání: 4. Kol 3,1n Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen.
Píseň: 608 Čisté srdce musí mít ten, kdo Bohu zpívá…