Bohoslužby 25.10.2020

Napsal uživatel admin dne So, 24.10.2020 18:08
Datum kázání
25.10.2020
Autor kázání
Petr Hudec
Kázání na text
Mt 25, 34- 36

 

Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska.

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba:

Pane Bože náš, přicházíme před tebe a jsme si vědomi, že jsme jen lidé slabí, nedokonalí, hříšní, i v uplynulém týdnu jsme mnoho příležitostí, které jsi nám dal, promarnili, neudělali jsme to, co jsme udělat měli, a udělali to, co jsme udělat neměli. Hřešili jsme slovem, činem i myšlením. Prosíme za odpuštění. Ale současně děkujeme, že k nám i dnes chceš promlouvat. Prosíme, otevři pro své slovo naše uši i srdce. Mluv k nám, abychom porozuměli, co je v životě důležité a co nikoli, abychom si opět srovnali hodnoty, abychom věděli, co máme činit právě teď a co až potom. O to tě prosíme skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou a Duchem svatým žije a kraluje věčně. Amen.

Čtení: Mt 25, 31 – 46

  1. Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
  2. a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
  3. ovce postaví po pravici a kozly po levici.
  4. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
  5. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
  6. byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
  7. Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
  8. Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
  9. Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
  10. Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
  11. Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
  12. Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
  13. byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
  14. Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
  15. On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
  16. A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Píseň: 406 Moudrosti poklad z nebe

Text: Mt 25, 34- 36 

Milé sestry a bratři!
Chtěl jsem dnes kázat o Martinovi Lutherovi, protože v sobotu 31. 10.  je Den reformace, připomínka dne, kdy Martin Luther přibil 95 tezí na dveře witenbergského kostela a odstartoval reformaci. Ale právě jsem si přečetl výzvu lékařů a zdravotních sester, abychom se s nimi solidarizovali, a tak nemohu jinak, než v kázání opět reagovat na naši současnou situaci. Okamžitě po přečtení této výzvy, abychom mysleli na všechny ty, kteří dnes stojí v první linii v boji o životy těch, kteří se nakazili covidem, se mi vybavilo podobenství našeho Pána Ježíše o posledním soudu.

Pojďme si ho připomenout. Četli jsme: Až přijde Syn člověka, ve své slávě, budou před něho shromážděny všechny národy a dojde ke konečnému rozsouzení, jakou hodnotu měl čí život a co z něj zůstane zachováno pro věčnost. Tedy oč půjde? Z podobenství je to jasné. Půjde o to, jak jsme se zachovali vůči nepatrným bratřím, vůči nejmenším. A kdo jsou ti nepatrní bratři a sestry, kdo jsou ti nejmenší? I to je zcela zřetelné. Jde o všechny, kteří strádají hladem, žízní, zimou, bezdomovectvím, nemocí, vězením a můžeme tento taxativní výčet doplnit o aktuální potřebné. Ti všichni nepatrní budou hrát při posledním soudu klíčovou roli. Vezměme to vážně a domysleme to. Tedy to znamená: O hodnotě našeho života rozhoduje náš vztah k nejmenším, nepatrným, maličkým, souženým. Nám něco stále našeptává, že je to jinak. Že to nejdůležitější je náš vztah k těm, kdo mají moc, vliv, postavení. Že o osudech národů rozhodují bankéři a zbrojaři, politici. Nuže zde v Bibli se nám říká něco jiného. Ti mocní a zámožní, ti bankéři a zbrojaři snad rozhodují o tom, jestli bude válka nebo nebude, zda bude prosperita nebo nebude, jaký kurz bude mít koruna, ale o tom, jakou hodnotu bude mít můj život v posledním hodnocení, o tom oni nerozhodují. O tom rozhodují ti nejmenší, bezmocní, nemocní, slabí, přetížení, ti, kteří volají, prosí o pomoc. Nebo přesně. O tom rozhoduje, jak jsme se k nim chovali, zda jsme je vyslyšeli. A protože se soud koná nad národy, můžeme také povědět, že úspěšnost národa či společnosti nespočívá v tom, jak roste HDP, v tom jak se daří zvyšovat bohatství bohatých, ale zda se umí postarat o chudé, zda se zastává slabých, zda se umí a chce postarat o ty, kterým nebylo dopřáno, aby mohli uspět na trhu práce. Vyspělá společnost je podle našeho podobenství taková společnost, která se umí postarat o ty spoluobčany, kteří jsou nemohoucí.

A ještě si všimněme další zvláštnosti podobenství. Všimněte si toho, jak se během podobenství zcela převrátí perspektiva. Nejprve vidíme soudce ve vší parádě, obklopeného nebeskými anděly, ale v dalších scénách je už maličký, nepatrný, totožný s bratry a sestrami nejmenšími, strádajícími, poníženými. Soudce všeho světa není celebrita, ale Kristus ponížený, služebník Hospodinův, tak nevzhledný. Neurážejme se nad tím. Rozhlížíme-li se, kde najdeme toho soudce všeho světa, neupínejme svůj zrak vzhůru do výšek, ale shlédněme dolů k těm poníženým, slabým, chudým, nemocným, umírajícím, k těm, kdo se o nemocné starají a zápasí o jejich život. Tam jej uzříme, protože on se právě s nimi ztotožnil. Vždyť jsme četli: Cokoli jste učinili těm nepatrným, mě jste učinili.

Ale uvidíme ho skutečně? Vždyť i v podobenství je řečeno, že jde o nepatrné lidi. On soudce světa se ztotožnil s nepatrnými. A nepatrné je přece něco, co není vidět pouhým okem. Člověk si na to musí vzít lupu, aby to uviděl. Nepatrné je přece něco, co uniká běžnému vidění člověka, světa. Však obě skupiny v podobenství souzené s překvapením konstatují: Ale kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného, vězněného? Neviděli jsme tě. Nevšimli jsme si tě. Přehlédli jsme tě. A říkají to, jak ti, co posloužili nepatrným, tak i ti, co neposloužili. A z úst těch odsouzených to zní až jako výčitka. Kdy jsme tě viděli? Proč jsi nám to nesdělil? Proč jsi to nějak nenaznačil, že jsi to ty. Není to vlastně nakonec tvoje chyba, soudce všech národů, že nyní sedíme na lavici obžalovaných? Kdybys nás na to důrazně upozornil!

Ale ta výtka není oprávněná. Pán Ježíš to podobenství vypravuje přece právě proto, aby nás všechny na to upozornil. Aby nám v dobách těžkých, zmatených, v dobách, kdy se na nás valí spousty informací a my ztrácíme schopnost rozlišit co je pravda a co je lež, otevřel oči pro to, co je opravdu důležité: pomoc lidem v nouzi! Kdo má uši k slyšení, slyš. Já takové volání o pomoc slyším v těchto dnech často.  Amen.

Píseň: 478 Pán nás učil v svém svatém kázání

Ohlášky:

Píseň: 608 Čisté srdce musí mít ten, kdo Bohu zpívá

Modlitba:
Pane náš, myslíme na všechny zasažené koronavirem, zvláště na ty, kteří mají těžký průběh, jsou v nemocnicích a bojují o život.
Myslíme na všechny lékaře, zdravotní sestry a bratry, na mediky a dobrovolníky, kteří těmto potřebným dnes věrně slouží.
Prosíme, abychom my, kteří na to hledíme z povzdálí, dokázali rozpoznat, kde tě v potřebných nalezneme a jak ti můžeme posloužit.
Prosíme za všechny ty, kterým kvůli pacientům s covidem musela být odložena operace nebo nějaké důležité vyšetření na neurčito.
Prosíme za všechny nemocné, umírající, za staré, za osamocené lidi.
Prosíme za lidi, kteří umírají v náhorním Karabachu, prosíme za všechny, kteří usilují o svobodu v Bělorusku, prosíme za celý náš svět, prosíme za mír a spravedlnost ve světě.
Prosíme jeden za druhého.
Ve jménu Pana Ježíše Krista k tobě voláme: Otče náš…

Poslání: 1 Janova 4, 7 – 18

  1. Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
  2. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
  3. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
  4. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
  5. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
  6. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
  7. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
  8. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.
  9. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
  10. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
  11. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
  12. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

 

Požehnání: Milost Pána Ježíše se všemi.
Dnes se hodně mluví o strachu. A lék proti strachu je podle mnohých, neposlouchat znepokojivé zprávy. To asi taky. Ale podle Písma je nejlepší lék proti strachu láska. Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání. Jak se zpívá i v poslední písni ze zpěvníku Svítá.

Píseň: Svítá 147 Kdo mě z pout mých ven vyvodí, kdo ta pouta odstraní, jenom láska vysvobodí, láska bázeň vyhání.