Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Introit: Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nebude žíznit.
Píseň: 350 Přemohl Ježíš smrti noc, z hrobu vstal na úsvitu….
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, se svou církví se dodnes setkáváš ve Slovu a svátostech. To i my radostně a vděčně vyznáváme. Je to i naše zkušenost. A prosíme tě, aby se tak stalo i v tuto chvíli, když budeme číst Tvé slovo, číst jeho výklad, když se budeme modlit, když budeme zpívat nebo si jen předčítat duchovní písně. Prosíme, dej, aby se naše srdce rozhořelo a naše duše byla osvěžena. Amen
Čtení: Jan 21, 1-14
- 1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
- 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
- 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
- 4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
- 5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
- 6 Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
- 7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
- 8 Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
- 9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
- 10 Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
- 11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
- 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
- 13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
- 14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Píseň: 662 Do země se skrývá zrnko pohřbené, klíček zdvíhá vzhůru, hledá světlo dne.
Text kázání: Zj 3,20
Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Milé sestry a milí bratři
Budeme dnes meditovat nad jedním z povelikonočních příběhů o setkání učedníků se vzkříšeným.
Pojďme tím příběhem projít. Zastavím se u těch momentů, které mě inspirovaly. Učedníci se vracejí z Jeruzaléma do svých domovů ke své všední práci. Když byli s Ježíšem, prožívali krásné věci, prožívali blízkost Božího království. Co se stalo, když poslechli pozvání Ježíše: Pojďte za mnou? Jejich život dostal novou náplň, nový smysl a také hloubku. Zjednodušil se a přece prohloubil. Když Ježíšovo pozvání přijali, konečně začali žít v naději, víře, lásce, plně, krásně. Když se jich jednou Ježíš ptal: Chcete mě opustit? Oni odpověděli pravdivě: Ke komu bychom šli, ty slova věčného života máš. A byla to pravda. Jenomže to je nyní minulost. Ježíše ukřižovali. Ježíš je pryč. Nebylo to všechno, co s ním zažívali, jen sen, který se rozplynul? Byl. Učedníci prožívají veliké zklamání, tíhu, marnost. To je zkušenost, která mnohé z nás také často trápí. Také máme někdy pocit, že všechno je zbytečné a marné. Prožíváme mnohá zklamání, a tak místo toho abychom byli vděčni, že žijeme a máme kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi, jen vzdycháme a stěžujeme si. Zbytečnost a marnost je zkušenost, kterou dobře znaly biblické postavy. Job si stěžuje, že se namáhal marně, žalmista mluví o své zkušenosti, že bylo zbytečné usilovat o čisté srdce, o čisté svědomí, protože bezbožníkům se stejně vede lépe, tak proč by se měl namáhat.
Učedníci jsou opět v Galileji u Tiberiadského jezera a zaplavuje je pocit marnosti. Ale Petr své druhy oslovuje: Jdu lovit ryby. A oni se zvednou, v jejich srdcích zahoří naděje: Jdeme s tebou. Doufají, že Petr je uzdraví. Dovede je k dobrému, naplněnému, šťastnému životu. Jenže přichází zklamání. Té noci nic neulovili. Evangelista Jan chce naznačit, a to je to druhé, co bych rád připomenul, že z toho pocitu marnosti a zbytečnosti nás nevytrhne nějaký samozvaný guru. Učedníci jdou za Petrem, zprvu jsou nadšení, ale pak přichází zklamání. Nic neulovili a jejich lodička, na níž vstupovali s nadějí, se plaví kamsi do ještě větší temnoty. Možná jsme udělali také podobnou zkušenost. Co je těch hlasů, které kolem nás nabízejí spásu, život krásný, dobrý, smysluplný. Nabídky zní lákavě, člověk, který je přijme, prožívá nejprve nadšení, ale nakonec přichází zase zklamání.
A do toho druhého zklamání přichází Ježíš. Když začalo svítat a nad jezerem se ještě válel opar, stál Ježíš na břehu. Ale učedníci nevěděli, že je to on. Řekl jim: Děti, nemáte něco k jídlu?
Říká učedníkům děti. To je opět důležitý moment příběhu, ten třetí, který chci připomenout. Písmáka možná napadne. Vždyť Pán Ježíš často zmiňoval děti ve svých kázáních, a dokonce jednou řekl učedníkům: Nepřijmete-li boží království jako děti, tak do něj nevejdete. Co tím myslel? Do Božího království se člověk nedostane svým úsilím, ale tak, že přijme toho, kdo nám Boží království přináší s dětskou důvěrou, tak že se před Ježíšem skloní a chytí se ho, přidrží se ho, nechá se vést. To neznamená, že máme rezignovat na rozum, vědu atd. To znamená, že rozumem se k Bohu nedostaneme, že rozumem Boha nenalezneme. Nebeské věci nám přináší Kristus a my je můžeme přijmout jen jako děti, dětskou důvěrou.
Děti, máte něco k jídlu? Nemáme. Tak hoďte síť na pravou stranu, tam ryby najdete. Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro to množství ryb. A tu jim to došlo. To je Pán. Petr si přes sebe hodil plášť a brodil se vodou na břeh a ostatní tam dopluli na lodičce. Na břehu bylo již připravené ohniště a na něm ryba a chléb. Ježíš vzal rybu a chléb a dával jim a nikdo se ho neodvážil zeptat: kdo jsi. Prostě věděli, že je to Pán.
To není, bratři a sestry, předně příběh o pokrmu těla, ale o pokrmu naší duše. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na sebe a pojďte za mnou, neboť jsem tichý a pokorný a naleznete odpočinutí pro svou duši. Odpočinutí duše. To je ten chléb, který dává Kristus.
A tak závěrem. Nemáš, jako ti učedníci, co by tě skutečně živilo, chtěl bys žít život prostý a přece plný, šťastný, ale nějak to nejde to, nějak se ti to nedaří? Nestačíš na to? Toužíš být Bohu blíž, toužíš být lepší, toužíš po odpočinutí, smíření, pokoji? Toužíš po síle, která by ti pomohla unést tvé životní kříže? Věz, že na břehu tvého šedivého rána stojí Pán. Přichází, oslovuje tě, aby tvůj život nebyl marný, aby se ti dnes dařilo. Aby tvůj život nesměřoval do prázdna, aby byl plný a užitečný. Tak poslyš slovo vzkříšeného Pána: Hle stojím dnes u Tvých dveří a tluku. Kdo by mi otevřel, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Amen.
Píseň: 627 Má duše Boha velebí, chválu vzdává
Ohlášky: Děkujeme všem, kteří přispěli na postní sbírku na školu pro syrské děti v uprchlickém táboře v Libanonu, vynesla 3500 Kč a je odeslána. Odeslali jsme též sbírku na církevní tisk ze sborových prostředků ve výši 1000 Kč. Děkujeme všem, kdo již přispěli na Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty, sbírku jsme ještě neuzavřeli. Kdo by chtěl ještě přispět, může poslat dar na účet sboru s VS 104.
Píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála čest a požehnání
Modlitba: Pane, prosíme za všechny lidi, kteří prožívají pocit marnosti, zklamání. Prosíme, dej jim rozpoznat, že ty z této nemoci uzdravuješ a chceš a můžeš uzdravit každého, i nás. Prosíme, přijď i do našeho života. Prosíme za všechny, kteří prožívají smutek nad smrtí někoho blízkého. Prosíme, daruj jim víru, že smrt nemá poslední slovo. Prosíme za všechny ztrápené, osamocené, nemocné. V tichosti ti předkládáme ještě osobní prosby. Vyslyš nás, když k Tobě voláme ve jménu Pána Ježíše. Otče náš…
Poslání a požehnání: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Matouš 11, 28 a 29
Píseň: 452 Za dar slova Bože milý, přijmi srdcí našich dík.