Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. Amen
Píseň: 51 Ó Bože hojný v milosrdenství, i nade mnou též rač se smilovati.
Modlitba: Náš nebeský Otče, často si o sobě myslíme, jak jsme dobří. Připomínáme si pašijní příběh a pohrdáme Jidášem, který zradil, hněváme se na Piláta, proč nesoudil spravedlivě, není nám dobře z Petra, který zapřel. To by se nám přece stát nemohlo. Jenomže pak se zarazíme a uvědomíme si, vždyť ono je kus Jidáše, Piláta, Petra v každém z nás. Svou lhostejností, pýchou a sobectvím tě znovu křižujeme a přispíváme každý svým dílem k tomu, že náš svět je, jaký je, k jeho bídě, k tomu, že se nám v něm mnohdy dobře nežije, k tomu, že není pokoj mezi lidmi, není pokoj v celém stvoření. Takoví jsme, Pane. A nechceme takoví být. Ale sílu ke změně nemáme. Proto k tobě přicházíme a pokorně prosíme: odpusť nám naše hříchy a naprav nás Pastýři dobrý, proměň nás mocí svého Ducha. Amen
Čtení: Mt 26, 14 – 25
- Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
- a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
- Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
- Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
- On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
- Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
- Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,
- a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
- Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
- On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
- Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
- Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“
Mt 26, 47 – 50,
- Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
- Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
- A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
- Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.
Mt 27, 1-5
- Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.
- Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.
- Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším
- a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“
- A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
Píseň: 160 Tebe Boha vzýváme, Pána jediného.
Text: Mt 26,24
- Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
Milé sestry a bratři,
budu dnes pokračovat ve čtení a výkladu pašijí podle Matouše. A dnes se soustředím na smutného hrdinu příběhu Jidáše. Jidáš byl jeden z 12 Ježíšových učedníků. Měl přízvisko Iškariotský. Toto přízvisko je odvozeno od slova sikarius - muž s dýkou. Sikáriové - tak se označovala skupina židovských „teroristů“, kteří bojovali proti Římanům násilně. Nosili dýku skrytou pod pláštěm, v davu bodli Římana a ztratili se. Je tedy možné, ba pravděpodobné, že Jidáš před tím, než se stal učedníkem Kristovým, patřil k této skupině. Minule jsem popsal, v čem spočívala Jidášova zrada. Velekněží a starší potřebovali, aby je někdo přivedl na místo, kde bude Ježíš sám nebo jen se svými učedníky. Báli se totiž, že kdyby tam bylo více lidí, tak by Ježíše bránili. Jidáš to slíbil udělat a v tom spočívala jeho zrada. Ale proč to udělal? To je otázka, na kterou existují nejméně tři odpovědi. Ta první je nejznámější a pravděpodobně mylná. Velekněží a starší Jidáše kontaktovali a za zradu mu nabídli 30 stříbrných. První odpověď zní: udělal to pro peníze. Podivné je ale to, že nakonec po zradě peníze nepřijal. A dále je podivné, že by zradil přítele pro 30 stříbrných. 30 stříbrných opravdu bylo pár korun. Další odpověď na otázku proč, vychází z toho, že Jidáš byl Ježíšem zklamán. Vsadil na něho. Že on je mesiáš a nastolí Boží království. Jenže Ježíš uzdravoval nemocné, stýkal se s nevěstkami a publikány, jedl a pil s nimi, odpouštěl hříchy. To bylo v rozporu s Jidášovými představami o mesiáši a o nastolení Božího království. Jidáš byl rozčarován, zklamán, a proto Ježíše zradil. Ale následně, když viděl, co způsobil, neunesl tíhu viny, odmítl peníze a vzal si dobrovolně život. A konečně třetí odpověď. Jidáš žil v apokalyptických představách. Věřil, že se přiblížilo Boží království, které bude nastoleno Božím zásahem. A Bůh zasáhne, jakmile nepřátelé sáhnou na život jeho Syna Ježíše. Sešle z nebe legie andělů, kteří vše zařídí. A chtěl to urychlit. Proto Ježíše vydal do rukou nepřátel. Ale když pak viděl, že se nic neděje, Ježíš je zatčen a vše směřuje k jeho popravě a Bůh nezasahuje, prohlédl. Uvědomil si, že jeho představy byly mylné a vzal si život. Tuto představu rozvíjí známý židovský spisovatel Amos Oz v knize Jidáš. Já se kloním spíš k té druhé představě.
Pojďme si teď projít, co o Jidášovi píše evangelista Matouš. Po rozmluvě s velekněžími a staršími a uzavření dohody, že Ježíše zradí, se Jidáš připojuje k učedníkům a všichni slaví Hod beránka. Při večeři Ježíš v jednu chvíli řekne: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mě zradí. Učedníky ta slova velice zarmoutila a začali se ptát jeden přes druhého: snad to nejsem já, Pane. Na jednu stranu je sympatické, že nezačínají obviňovat jeden druhého, na druhou stranu je děsivé, že si nikdo z nich není jist sám sebou. A pak Ježíš řekne: Kdo se mnou omočí ruku v míse, ten mě zradí. Představu, že v tu chvíli, když to Ježíš říká, Jidáš namáčí chléb v omáčce, máme spíš z filmů. Ta Ježíšova slova jsou citací žalmu 41 a Ježíš jimi neoznačuje přímo Jidáše, ale říká, že zrádce je jeden z učedníků, jeden z nejbližších přátel. A dál pokračuje: Syn člověk odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se vůbec nenarodil. To je klíčové slovo, které bych rád dnes rozvedl a aktualizoval, ale nejdřív projdeme příběh Jidáše do konce. Na to Jidáš řekl: A jsem to snad já, Mistře? Ježíš mu odpověděl: Ty sám jsi to řekl. Doslova: to musíš vědět ty! Z toho už je patrné, že Ježíš minimálně tušil, že ten zrádce je Jidáš. Možná ho viděl ve společnosti velekněží a starších nebo se mu doneslo, že Jidáš byl viděn v této společnosti. Je po večeři a Ježíš s učedníky za zpěvu žalmů se vydávají na cestu do zahrady Getsemanské. Jidáš se na chvíli kamsi ztrácí, ale nikdo si toho nevšimne. Z noci se zase vynořuje, ale není sám, je ve společnosti velekněží a starších – opět tu nejsou farizeové a zákoníci !!- a ještě je s nimi jakási horda ozbrojenců. Nejsou to římští vojáci, nýbrž chrámová stráž. Jidáš přichází k Ježíši a se slovy: Buď zdráv Mistře! ho políbí. Tak se domluvil s velekněžími a staršími: Koho políbím, ten to je, toho zatkněte. Tak se stane. A potom Jidáš zase mizí, aby se objevil den poté, když už Ježíše vedou k Pilátovi, opět ve společnosti velekněží a starších. Je to velmi smutná scéna. Jidáš pocítí výčitky svědomí, vrací 30 stříbrných se slovy: zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev. Ale s veleknězi a staršími to ani nehne: To je tvoje věc. Co je nám po tom. Jidáš odchází zlomený a bere si život. Tradice není jednotná v tom, jakým způsobem Jidáš spáchá sebevraždu. Matouš píše o oběšení a Lukáš ve Skutcích o tom, že se Jidáš kamsi zřítil, asi se vrhl střemhlav do propasti.
Vracím se k Ježíšovu slovu o lidské odpovědnosti za zlé skutky a Božím úradku, který nemůže nikdo zvrátit. Syn člověka jde na smrt, jak je psáno, ale běda tomu, kdo ho zrazuje. Pro něho by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodil. Co si z toho můžeme vzít my dnes? Mnoho lidí věří v osud. Že si svůj život neřídím já sám a nejsem za něj plně zodpovědný. Věří, že náš život je předem naplánován a řízen někým jiným. Jako kdyby náš život byl popsaný list papíru, natočený film, který někdo jiný natočil a ten film se jen odvíjí. Ježíš říká: ne, tak to není. Běda tomu, kdo zrazuje.
Zrada je moje vina, za kterou jsem plně zodpovědný. Zlá slova a činy, lhostejnost a sobectví, kterými druhým ubližuji, je moje vina. Neměl bych se vymlouvat na okolnosti, poměry a už vůbec bych neměl spekulovat o tom, že to, jaký jsem a co dělám, je osud, boží vedení anebo, což si možná Jidáš myslel, že dokonce svými zlými činy Pánu Bohu pomáhám. To je zvrácené myšlení. Měl bych naopak své viny vyznat, přijmout odpuštění a začít znovu, jinak, lépe. To je křesťanský léčebný postup proti nemoci, které se říká hřích nebo zlo. Jidáš je ovšem velmi smutný případ. I on má možnost vyznat své viny, přijmout odpuštění a začít znovu. Ale zřejmě zašel příliš daleko. Činí pokání a lituje, ale už nedokáže přijmout odpuštění a začít znovu. Možnost tu je, kdybychom ji popřeli, popřeli bychom základ křesťanské víry, že každý hřích může být odpuštěn. Ale jsou případy, kdy člověk zajde moc daleko, a jak jsem pověděl, nabídku odpuštění nedokáže už přijmout. Možná, že právě o takové situaci Ježíš mluví na jiném místě evangelia, když říká, že existuje hřích proti Duchu svatému, který nebude odpuštěn. Tomu slovu rozumím tak, že sice nabídka odpuštění i v tomto případě platí, ale člověk ji už nedokáže přijmout. To je varovný prst, aby člověk nezašel tak daleko, že Boží náruč bude pro něj otevřena, ale on už nebude schopen se do ní vrhnout a vrhne se do propasti. Jidáš je smutná postava.
Ale skončím přece nadějně. Navzdory lidskému hříchu, Bůh své dílo spásy koná. Žádné zlo ho nemůže překazit. Ježíš bude ukřižován, ale Bůh ho vzkřísí. A rozhodně platí, že Boží náruč je otevřená pro každého. A to máme zvěstovat. Amen.
Píseň: 494 Ježíši slávo nejvyšší, studnice vší milosti, útočiště těm nejjistší, kdož se svých děsí zlostí. Ach, viz mne, jak obtížen jsem spáchaných nepravostí jhem, které mne k zemi tlačí.
Ohlášky: Prosíme vás o trpělivost, doufáme, že v dubnu bude už situace příznivější a Velikonoce už oslavíme společně v našem kostele.
V tomto týdnu oslavil narozeniny náš br.kurátor Jiří Kotas, jsme vděčni za jeho práci pro sbor a do dalších dní vyprošujeme pro něho Boží požehnání.
Píseň: 687 Bože Otče věčnosti, stvořiteli mocný, odpusť viny, slabosti, smiluj se nad námi.
Modlitba: Pane náš, prosíme tě zvláště za ty, kteří se trápí vlastní vinou. Tím, co udělali v životě špatně a už to třeba nemohou nijak napravit. Vrací se jim to v mysli a bolí to víc a víc. Prosíme, pomoz, ať zaslechnou evangelium, že není viny, která by nemohla být odpuštěna, že se nemusejí vrhat do propasti bolesti, výčitek, ale do náruče Boží lásky, která uzdravuje, proměňuje, dává novou naději, víru a lásku a sílu začínat stále znovu.
Děkujeme ti za křesťanské sbory, kde se toto evangelium věrně zvěstuje, a prosíme tě za náš sbor, aby se tak dělo i u nás. Děkujeme ti za všechny bratry a sestry, kteří náš sbor drží, za presbytery a presbyterky. A prosíme, posiluj je, aby v této službě vytrvali.
Prosíme tě za naši zemi, za náš svět, myslíme na všechny nemocné a umírající, myslíme na zesnulé. Vyhlížíme k času, kdy svět zvládne pandemii, a my se budeme moci vrátit k normálnímu životu. Myslíme na všechny v první linii, kteří s pandemií bojují. Pane, smiluj se a dávej jim sílu a energii k tak potřebné službě.
V duchu ti předkládáme své osobní prosby….
Vyslyš nás, když spojeni v duchu se k Tobě obracíme slovy modlitby Páně:
Otče náš….
Poslání: - 2 Kor 5, 17nn Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Píseň: 693 Ježíš hříšné přijímá! Povězte to všem, kdo bloudí, kdo pro přestoupení svá Boha bojí se, jenž soudí. Zde je ten, kdo spasit má: Ježíš hříšné přijímá.