Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry…David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy…Mattan Jákoba, Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.
(Matoušovo evangelium 1,1-17)
Vánoce prožíváme ve svých rodinách. Navštěvujeme se navzájem. Vánoční klid souvisí se vztahy k našim nejbližším. Spojují nás naši předci, posilují nás rodinné tradice i společně strávené chvíle.
Před sebou máme Ježíšův rodokmen. To je Ježíšův původ a jeho rodina. Vypráví se tu o mnoha lidech, je tu dlouhá řada židovských jmen, která už nám mnoho neříkají - lidí dobrých i zlých, mužů i žen. Na počátku jsou sice jména dvou největších – Abrahama a Davida, ale Ježíš nijak nezastírá, že mezi jeho předky jsou i špatní lidé. Každá rodina má nějakou svou bolest, tajemství, neslavnou kapitolu.
Navíc nás asi napadne, jak se vůbec dá mluvit o Ježíšově rodokmenu! Zvídavý čtenář hned přijde na to, že to je rodokmen Josefův, ten však nebyl jeho tělesným otcem. Ježíš byl Josefem osvojen. Součástí rodiny je však především ten, kdo nese s druhými jejich bolesti. A Ježíš vzal na sebe úděl židovského národa. Jako Boží Syn se skromně začlenil do izraelského společenství. Solidarizoval se s lidem, který měl velkou naději i velké těžkosti. ,
Vánoce mají co do činění s našimi kořeny. Každý v životě stále více poznáváme, jak jsme pevně spjatí se svou dobou, rodinou, národem. Jsme závislí i na přírodě, světle a teple. A zvěstí vánoc je, že Bůh se přiblížil všemu tomu, čím jsme - naší zemi, naší vázanosti na náš čas a prostor. Bůh není jen za hranicemi našich možností, nýbrž je nakloněný člověku, blízko je našemu srdci i našim rodům a rodinám. Působí na člověka jako světlo a teplo na jarní přírodu. Dává nám prožít plnost života. Pomáhá řešit zapeklitosti našeho života i vztahů. Číst rodokmen obyčejně znamená zavrtávat se stále hlouběji do minulosti. Ježíšův rodokmen je sepsán jinak. Nevrací se tolik k Abrahamovi, tomu nejstaršímu předku, jako směřuje k Ježíši, tomu poslednímu. Nejde o to dostat se až do nějaké slavné minulosti, nýbrž důležitý je dobrý výhled pro národ. V Ježíši se naplňuje to, čím žili a v co doufali jeho předci. Ježíš dává dobrý výhled nám, našim rodinám i společenstvím. Uprostřed nás je Ježíš Kristus. Nechť je pro nás i tento čas adventní a vánoční časem naděje a radosti ze života, který jsme dostali.
Radostné a pokojné vánoční svátky Vám jménem staršovstva sboru přejí:
Jiří Kotas, kurátor a Filip Susa, farář