Milí přátelé
Sešli jsme se, abychom si připomněli události 17. 11. 1989. V ten den po brutálním zásahu policie proti pokojné demonstraci za svobodu a demokracii se začal hroutit totalitní komunistický režim, který nás dusil 40 let. Za první republiky jsme byli vzorovou demokracií, pevnou součástí Západu. Po komunistickém puči v roce 1948 jsme se stali satelitem Sovětského svazu. Nastaly špatné časy. Jak to řekl po návratu ze služební cesty do Ruska Jan Masaryk. Do Ruska jsem jel jako svobodný člověk a vrátil jsme se jako pohůnek Stalina. Za těch 40 let se komunistům podařilo z většiny společnosti udělat schizofreniky, kteří v soukromí mluvili jinak než na veřejnosti. Proč? Protože kdyby říkali na veřejnosti, co si opravdu myslí, byli by potrestáni. Ti, kteří se s tímto stavem nesmířili byli uvězněni jako nepřátelé vlasti nebo emigrovali. Žili jsme jako v kleci, nesměli jsme cestovat do zahraničí, byli jsme masírovaní komunistickou propagandou, lidé, kteří která se s tím nemířili, učitelé, vědci, umělci a další šli pracovat do kotelen nebo čistit kanály. Hlídala nás neviditelná ale všudypřítomná STB. Komunisté rozkradli majetek podnikatelům a sedlákům, říkali tomu zestátnění nebo združstevnění. Vedoucí úlohu komunistické strany si dokonce dali do ústavy. To byl čtvrtý článek ústavy. Volby sice probíhaly, ale měli jsme jen jednu kandidátku, tzv. národní fronty, kterou schvaloval ÚV komunistické strany a kdo se voleb na protest nezúčastnil, byl potrestán. V roce 1989 mi bylo 36 let a po pravdě jsem si nemyslel, že by se mohlo něco změnit. Ale změnilo. Totalitní režim se vyčerpal a padl. Získali jsme svobodu a začali pomaloučku věci vracet k normálu. Nebyla to idyla. Přečtěte si třeba knihu „Věčná Devadesátá“. Ale přes všechny překážky, nepravosti, korupci se podařilo zavést režim parlamentní demokracie založený na souboji politických stran a svobodných volbách a vybudovat demokratické instituce. Po 36 letech ve svobodě si ale uvědomuji pravdivost dvou vět, které zní v těchto dnech ze všech stran. Ta první: svoboda a demokracie nejsou samozřejmost, musíme být stále ostražití, abychom je neztratili. Musíme je bránit a pečovat o ně. Abychom znovu nespadli do nějaké totality je třeba bránit demokratické instituce a občanskou společnost. Když říkám demokratické instituce, myslím nejprve na veřejnoprávní media. Demokracie může fungovat jen za předpokladu, že lidé budou dostávat informace ověřené z několika zdrojů, objektivní, proto máme veřejnoprávní media. Znepokojují mě návrhy zrušit rozhlasové a televizní poplatky. Zdá se nevinné, ale tak se vlastně zruší veřejnoprávní média. Znepokojují mě také návrhy na omezování nezávislosti policie a soudů s jasným záměrem, aby šly na ruku mocným. Znepokojuje mě, že zákon o imunitě poslanců je zneužíván k tomu, aby se mocní vyhnuli soudům. Znepokojuje mě, že budoucí premiér je zcela zřetelně ve střetu zájmů. Není přece možné, aby podnikatel toho kalibru jako A. Babiš rozhodoval o dotacích pro Agrofert a vytváření prostředí, které jeho podnikání zvýhodňuje. Znepokojují mě ovšem další věci, které se netýkají přímo demokratických institucí, ale jsou důležité pro duchovní zdraví našeho národa. Včera jsem slyšel v rádiu, že nová vláda se chystá zrušit finanční podporu tzv, politickým neziskovkám. Např. Člověku v tísni. Tato organizace pomáhá v místech humanitárních katastrof. Byl jsem tak hrdý, že 28.10. prezident vyznamenal Šimona Pánka. Jak obrovské a krásné věci dokázal. A nová vláda chce podvázat činnost této organizace zrušením podpory. A mohl bych pokračovat do nekonečna. Ministrem životního prostředí se má stát člověk, který před měsícem veřejně pověděl, že toto ministerstvo by se mělo zrušit. Znepokojuje mě, že ministrem zahraničí se má stát člověk, který je vyfocen, jak hajluje na veřejnosti. Zkrátka o demokracii, svobodu, slušnost, pevné zakotvení v Evropě a Nato, se musí bojovat, usilovat, chránit tyto hodnoty, výsady.
Ale ta druhá věta, která dnes zaznívá je ještě důležitější. Totiž věta: Děkujeme, že můžeme. To je, řekl bych, nejdůležitější důsledek sametové revoluce. Přes všechny problémy a obavy, které jsem naznačil, my můžeme, můžeme třeba svobodně cestovat, my můžeme svobodně vyznávat svou víru, my můžeme svobodně podnikat, my můžeme budovat občanskou společnost, my můžeme protestovat proti nepravostem, my můžeme svobodně volit, my se můžeme svobodně vyjadřovat k různým problémům, my můžeme. To je něco úžasného. Za dnešní projev by mě za komunistů vzali státní souhlas a poslali do kotelny, ale dnes mohu mluvit a vy si to nějak přeberete. Dnes je co slavit, buďme vděčni, že můžeme. A pečujme o svobodu a demokracii. Bez toho to nejde.
Modlitba: Pane, děkujeme že už 36 let smíme žít ve svobodném a demokratickém státě. Děkujeme za všechny ty, kdo se na zhroucení totalitního režimu významně podíleli i za cenu toho, že byli všelijak trestáni i vězněni. Svými postoji nám dávali odvahu je následovat. Prosíme, dej ať právě my umíme připomínat a nést a rozvíjet hodnoty, které jsou spojené s pádem totality. Hodnoty pravdy a lásky. A prosíme tě, abychom pro tyto hodnoty dokázali i něco obětovat. Prosíme, za všechny lidi v našem světě, kteří žijí v totalitních státech a o svobodě sní. Prosíme za Ukrajinu, která bojuje za to, aby si mohla sama svobodně rozhodovat o směřování své země. Prosíme za mír a spravedlnost pro všechny v našem rozbouřeném světě.
Vyslyš nás, když k Tobě společně voláme: Otče náš…. Amen.
Poslání na cestu od apoštola Pavla: Jste svobodni, neužívejte však svobody k prosazování sebe, ale v lásce služte jedni druhým.
Píseň. Jednou budem dál
Zvonění:……..