Sešli jsme se zde, abychom si připomněli výročí vzniku naší Československé a nyní České republiky. Chtěl bych na začátku povědět pár slov o myšlenkách T. G. Masaryka, které souvisejí s národem, vlastí a posláním národa. Už před válkou probíhala u nás diskuse mezi intelektuály o smyslu českých dějin. Vycházelo se z přesvědčení, že každému národu dala Prozřetelnost nějaký úkol, poslání, které má národ plnit, aby obstál. Když na ně zapomene, bude chřadnout a nakonec zanikne. Toto poslání pak se dá vysledovat v dějinách národa, táhne se dějinami jako červená nit. Masaryk se k této otázce poslání národa vyjádřil v knize Česká otázka. Navázal na přesvědčení Františka Palackého, který viděl vrchol českých dějin v České reformaci tedy husitství a pak v Jednotě bratrské Z toho Masaryk vyšel a vyjádřil přesvědčení, že tím národním posláním, které se ukázalo zřetelně v husitství a Jednotě bratrské a pak po dlouhé přestávce zase v národním obrození, které vytvořilo předpoklady pro vznik samostatného státu je bratrský humanismus. Bratrský humanismus, k němuž zval Ježíš, když formuloval základní zákon Boží pro lidstvo v dvojpřikázání lásky, milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Tento Kristův příkaz vyzdvihla a začala uplatňovat nepřehlédnutelně česká reformace a pak po staletích se k humanismu vrátilo naše obrození. Masaryk vybral z dějin osobnosti, které bratrský humanismus vyzdvihovali, začal Husem, Chelčickým pak zmínil Komenského a jeho vizi celosvětového humanismu, kterou vložil do spisu Všenáprava věcí lidských, na ně navázali obrozenci, kteří sice nevycházeli z reformačních kořenů, ale došli ke stejnému závěru, že bratrský humanismus je to národní poslání a tmel na němž může národ vzniknout a směřovat k budoucnosti a ta linie osobností pokračovala Palackým až k Masarykovi. O smyslu českých dějin se rozhořel spor. Mnozí vyčítali Masarykovi, že svému ideálu přizpůsobil dějiny. Na tom je jistě mnoho pravdy, nicméně tento ideál bratrské humanity, jako úkolu pro národy Československa, Masaryk držel po celý život a snažil se jej promítnout do budování nového státu. Naplňování tohoto poslání viděl v demokratickém uspořádání správy věcí veřejných. Demokracie totiž vychází z předpokladu rovnosti všech lidí. Neexistuje žádná privilegovaná vrstva, které by bylo dáno shůry vládnout. Občané jsou rovnoprávní, sami si vybírají vládu ve volbách a dále jsou si rovni před zákonem. Spravedlnost platí stejně pro všechny. Do té rovnoprávnosti se promítá ono bratrství lidí, všichni jsme si rovni před Bohem. A humanita zase znamená lidskost. Ve společnosti vždy budou lidé, kterým je nutné pomáhat, chudí, znevýhodnění, nemocní atd. Proto spravedlnost musí být sociální, pamatující na slabé. Masaryk si také dobře uvědomoval, že bratrská humanita musí stát na náboženství. Pro něj konkrétně to znamenalo, že musí mít za svou autoritu Ježíše, musí mít za měřítko Ježíšův příběh. Pokud by chtěla jakákoliv společnost založit své fungování na humanitě bez náboženství upadne patrně do mravního marasmu a dekadence, jak se to stalo v určitou chvíli Francii.
Když to shrnu, Masaryk byl přesvědčen, že národ musí vyrůstat, stát, směřovat k těmto krásným ideálům jinak s ním bude zle.
Modlitba:
Děkujeme ti, za naše předky, kteří se zasloužili o náš samostatný stát.
Děkujeme ti za naši krásnou zemi, za náš domov, za náš jazyk.
Děkujeme ti za všechny Čechy a Češky kteří se prosadili ve světě velikostí ducha. Svými znalostmi, uměním, Posunuli tak lidstvo o kousek dál k opravdové humanitě.
Děkujeme i za ty Čechy a Češky, kteří pomáhají po celém světě při různých katastrofách. Děkujeme ti za Člověka v tísni, za naše záchranáře, lékaře, kteří slouží po celém světě.
Za ty Čechy, kteří dělají poslání národa ostudu neděkujeme za ně se spíš stydíme a prosíme, aby prohlédli k tomu, co velké, dobré a správné.
Prosíme tě pak i za každého z nás, aby na místě, kam je postaven směřoval k ideálům lidství, sounáležitosti, spravedlnosti i milosrdenství. V
Otče náš….
Píseň: Široká a úzká brána
Zvonění….