Čtení: Mt 25, 31 – 46
- Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
- a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
- ovce postaví po pravici a kozly po levici.
- Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
- Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
- byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
- Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
- Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
- Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
- Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
- Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
- Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
- byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
- Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
- On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
- A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Text: píseň 446 verš druhý: Čtverý Kristův příchod známe z Písma jistot….
Milé sestry a milí bratři
V době osvícenství vzdělaní lidé věřili, že bída, nouze, válečné konflikty souvisí předně s lidskou nevzdělaností. Pokud se to změní a lidé se budou vzdělávat, bude odstraněna i bída, války přestanou. Rozumní lidé přece spolu neválčí. Rozumní lidé jsou moudří, vědí, co je pro ně dobré. Tento optimismus najdeme i díle českého velikána, na něhož jsme právem hrdí, J. A. Komenského. Když se ale podíváme nazpět a pravdivě hodnotíme lidské dějiny, pak sice vidíme obrovský pokrok - co všechno dnes víme, jaké možnosti máme, díky internetu můžeme komunikovat s celým světem a třeba medicína, jaký skok udělala kupředu, dnes dokážeme běžně léčit to, na co se dříve umíralo – ale zároveň vidíme, že bída a nouze lidí je i dnes obrovská, lidé i dnes umírají hladem, stále se válčí, lidé jsou vzdělanější, ale ne moudřejší a rozumnější. Logické předpoklady osvícenství, že vzdělanost zajistí, že lidstvo vyspěje, dospěje, selhaly. Dnes málokdo věří v takový pokrok, v jaký věřil Komenský. Dnešní pocit mnoha lidí spíše souzní s Lutherovou nedůvěrou v člověka. Musím se přiznat, že v tom je mi Luther blízký. Také nevěřím, že vědecký pokrok automaticky zajistí pokrok duchovní, mravní. Nevěřím, že vzdělání automaticky zajistí, že lidé budou lepší. Věřím v Boží advent. A myslím, že tato víra je dobře biblická a vychází též z mé osobní zkušenosti. Teprve když Bůh vstoupí do našich životů do našich dějin, nastává něco převratného. Věřím v Boží advent. Advent znamená příchod Boží, Boží navštívení, a dnes nám začíná adventní doba. Doba příprav na Vánoce, kdy si opět budeme připomínat příchod Boží do světa v Ježíši Kristu. Ale v Písmu se dočteme o vícero adventech Kristových. V jedné adventní písni, kterou máme ve zpěvníku je také tato věta: Čtverý příchod Kristův známe z Písma jistot. Čtverý příchod, opravdu se v Bibli dočteme o čtverém příchodu Kristově? Pojďme si dnes toto tvrzení Lukáše Pražského, vynikajícího bohoslovce JB, který napsal text zmíněné písně, ověřit.
Ten první advent je příchod Boží v Ježíše Krista (JK) na zemi. V písni se zpívá, jak máme Boží pouť z nebe na zemi chápat. Sestoupil z nebe, aby dal sebe v oběť, jako mzdu na vykoupení za mnohé k spasení, a dále, hle, příklad dal jsem vám, kterak jsem já činil a zákon naplnil, tak i vy čiňte, vůli Otce plňte. To je ten první advent Boží, o němž v Písmu čteme. Mnozí k němu vyhlíželi, toužili po něm, ale nedočkali se ho. Ti, kteří se dočkali, se k němu zase vracejí, připomínají si ho. Tento Boží advent stojí ve středu dějin. JK je jedinečné Boží zjevení a zůstane jím do doby, než přijde opět ale už ne ve skrytosti ale ve své slávě. Je zajímavé, že veškeré náboženské úsilí v dějinách lidstva směřuje vzhůru. Člověk se pokouší náboženskými prostředky vyšplhat do nebe, V křesťanství je tomu naopak. Bůh sestupuje k nám. Nemusíme šplhat do nebe, Bůh sám sestupuje z nebe, přichází v JK za námi. Můžeme se s ním potkat jako s člověkem. Toto Boží zjevení je tak zřetelné, prosté, civilní. Ovšem tak obyčejné, že je snadno můžeme přehlédnout. A přece toto je základ křesťanské víry. Inkarnace. Vtělení. Bůh se stal v JK člověkem. Potkáváme se s ním v příběhu JK. To je tedy první advent, který nám Písmo svaté zvěstuje.
Ten druhý Boží advent, je jeho advent do lidských srdcí. Od té doby, kdy JK zemřel, byl vzkříšen a vzat do nebe k nám přichází duchovně. Do našich srdcí. A tento příchod se děje tak říkajíc stále, každý den. K tomu, kdo zaslechne jeho klepání, to znamená, kdo zaslechne jeho Slovo, které se nám zvěstuje neděli, co neděli z kazatelen a otevře mu své srdce, k tomu vstoupí, naplní ho svým Duchem, obživí ho. Tento druhý advent všichni známe a zakoušíme. Stále znovu se naplňuje Kristovo zaslíbení, že tam kde se dva neb tři sejdou v jeho jménu, je uprostřed nich. Z tohoto verše je zřejmé, jak důležitá je církev. Kde se sejdou dva neb tři v Kristově jménu a samozřejmě lépe kde se sejde deset či sto bratří a sester v jeho jménu, je uprostřed nich. I dnes je uprostřed nás. V Janově evangeliu čteme podobenství, že Ježíš je jako vinný kmen a my jsme jako ratolesti, kdo slyší jeho slova a plní je, je jako ratolest, zažívá jeho duchovní přítomnost, přijímá jeho milost, jeho pozvání na dobrou cestu a nese dobré ovoce. To je ten druhý advent do našeho srdce. Aktuální setkávání s Ježíšem Kristem. Ve Slovu a svátostech.
Ten třetí advent Kristův je zaslíben, teprve nastane. Kristus slíbil svým učedníkům, před tím, než odešel k nebeskému Otci toto: budu citovat s krásné velekněžské modlitby, kterou máme v Janově evangeliu: Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu - li, abych vám připravil místo, zas přijdu, a vezmu vás k sobě, abyste kde jsem já i vy byli. A cestu, kam jdu, znáte. Známe cestu, víme, jak žít, však Pán JK nám to ukázal, víme, kam jdeme, do věčného domova v nebesích. Ale v těch citovaných slovech je nám ještě přislíbeno, že až budeme umírat, přijde nám Pán Ježíš naproti a dovede nás do domu věčného. To bude ten třetí příchod. Až budeme umírat. Až budeme muset projít roklí šeré smrti, nemusíme se bát. On tam bude s námi. Přijde nám naproti a dovede nás do nebeského domova. Tento slib je velmi důležitý. Kdo mu uvěří příjme od Boha pokoj, který
je trvalý, věčný.
A konečně čtvrtý Kristův příchod, který známe z Písma jistot je příchod k soudu. O posledním soudu se v Písmu píše často. Až nám to čtení někdy nahání strach. Jednou nás čeká Boží soud. Tehdy Pán Bůh posoudí, jak jsme žili. A bude to chvíle pravdivá a tíživá. Pán rozdělí lidi, podobně jako pastýř rozděluje své stádo, když odděluje ovce od kozlů. A jedni půjdou do věčného života a druzí do věčných muk. Tak jsme to slyšeli z biblického čtení na začátku bohoslužeb. To je typická apokalyptická řeč, typické barvité apokalyptické obrazy plné hrůzy, kterými se nám ovšem předně zvěstuje, že velmi záleží na našem životě, jak ho prožijeme. K tomu bych rád dodal. Ano k naší víře patří víra v poslední soud, ale je třeba si uvědomit že my vlastně o něm nic nevíme, nevíme, kdy přijde ani jak bude probíhat. To vše je v rukou božích. Ta biblická líčení posledního soudu jsou podobenství, jsou to lidské představy. Ale ze všech těch textů o posledním soudu, které máme v NZ, přece jen lze vyčíst dvě zásadní sdělení. To první, že nás bude soudit Pán Ježíš Kristus, soudce nejmilostivější, jemu Bůh Otec tento úkol předal, a pak to druhé, že nás bude soudit podle toho, jak jsme milovali, zda jsme pomohli lidem, kteří naši pomoc potřebovali. Na lásce záleží nejvíc dnes a vždycky. A tak mysleme v tento adventní čas na naše bližní, jak bychom jim mohli prokázat lásku. Podle toho, kolik lásky jsme rozdali nás JK jednou při tom 4 adventu posoudí.
Amen