Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Milost a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista se všemi vámi.
Tvou lásku chci opěvovat od rána. Vždyť Ty ses stal mou skálou, mým útočištěm v den soužení. Žalm 59,17
Milé sestry a bratři, včera bylo 31. 10. Toto datum je pro naši církev význačné. Tomuto dni se říká „Den reformace“. Tento den v roce 1517 přibil doktor Martin Luther na dveře kostela ve Wittenbergu 95 tezí a tím odstartoval světovou reformaci. Z tohoto proudu vznikla i naše církev - Českobratrská evangelická. Základní rozpoznání, které Luther vynesl z Písma svatého na světlo, bylo, že člověk není spasen svými skutky, nýbrž skrze Ježíše Krista pouhou Boží milostí. Aby byl spasen, stačí Kristu uvěřit. Dnes si toto výročí a Martina Luthera připomeneme jeho písněmi, modlitbami i biblickým textem, k němuž se stále vracel a čerpal z něj sílu proti strachu ze zatracení.
Lutherova píseň: 189 verze B – Hrad přepevný je Pán Bůh náš
Lutherova ranní modlitba před bohoslužbami
Milý Pane,
mám přece tvoje slovo a vím, že tys to byl, kdo mi dal život. Ty dobře vidíš, že není všechno tak, jak má být. Nevím, kde jinde hledat pomoc než u tebe. Proto mi pomoz. Vždyť jsi řekl a přikázal, že máme prosit, hledat a klepat, a pak že určitě dostaneme, nalezneme a budeme mít to, po čem toužíme. Amen
Čtení: Lk 15, 11-24
- Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny.
- Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.
- Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
- A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
- Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
- A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával
- Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
- Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
- Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘
- I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
- Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘
- Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
- Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
- protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.
Lutherova vánoční píseň: 286 – Ježíše Krista slavíme, věříme mu a víme, že zrozen z ženy pro nás žil a Bůh se k nám v něm přiblížil.
Základ kázání Ř 8,15
- Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Milí bratři a milé sestry, jako základ kázání pro dnešní neděli jsem zvolil podobenství o milosrdném otci a dnešním kázáním bych vás i sebe chtěl především potěšit.
Byl jeden otec, který měl dva syny. Mladší mu řekl: Táto, co bude jednou s tvým majetkem? No, co by bylo. Až umřu, tak připadne tobě a tvému bratrovi, půlku dostaneš ty, půlku on. Ale táto, já nechci tak dlouho čekat. Já bych chtěl mít tu svoji půlku už teď a hospodařit s ní podle svého. A otec, který miluje své syny nade vše, mu jeho díl dává. Tu máš a ukaž, co umíš.
Já bych svým dětem to dědictví nedal. Dostanou ho, až umřu, jestli nějaké bude. Ale otec z podobenství je jiný než já. Aleluja, hurá. A bezpochyby si do té role otce z podobenství můžeme dosadit Pána Boha. Tak takový je Bůh, říká Ježíš svým posluchačům, tak trochu jako ten otec z podobenství. Dává nám dědictví, což je předně život a schopnosti, a říká, tu máš, jdi a ukaž, co umíš. A možná bychom se tu mohli chviličku zastavit a trochu o tom popřemýšlet. Třeba si uvědomit, že život není samozřejmost, ale zázrak a dar, a tudíž člověk by měl za život a schopnosti děkovat, nejlépe denně. A potom bychom si ještě mohli uvědomit, že když jsme život dostali od Pána Boha, potom jsme přece jemu za život odpovědni. K tomu ovšem člověk dospívá až časem a někdy na to bohužel nepřijde vůbec a žije, jako by byl život samozřejmostí a jako by za něj nebyl odpovědný nikomu.
Bůh nám také dává svobodu. Tady máš, běž a ukaž se. Teprve svoboda z nás dělá skutečné lidi. Pán Bůh nechce mít lidi - loutky, chce mít lidi svobodné. A hodně tím riskuje. Protože svoboda znamená možnost volby. Na jednom místě v Bibli je napsáno toto Boží slovo: Postavil jsem před tebe život a smrt, zvol si život. Je to na tobě člověče. Máš možnost volby, život nebo smrt, musíš volit, skoro bych řekl, každý den. O svobodě by se dalo mluvit hodiny. Připojím k tomuto velkému tématu jen dvě poznámky. Dnes jsou módní takové rádoby duchovní směry, které v podstatě hlásají fatalismus. Člověče, tvůj osud je dán, určen, nebo určován někde mimo tebe, ve vesmíru. Můžeš si osud přečíst ve hvězdách. Chceš-li vědět, co tě čeká a nemine, čti horoskopy. A lidé tomu věří. Tak takhle to není. Jsme svobodné bytosti, záleží na nás, na naší volbě, na našem rozhodování. A za to, jak se rozhodujeme, neseme odpovědnost. A ještě jednu poznámku k tématu svoboda. V druhé půlce desatera čteme příkaz: nepokradeš. A ten příkaz původně znamenal, neukradneš člověka. Nevezmeš mu tu možnost volby, neprodáš ho do otroctví. Je to docela inspirativní i pro vztah rodičů a dětí a vlastně pro všechny naše vztahy.
Svoboda, to je něco nesmírně důležitého v Božím plánu. Bůh chce, abychom ho milovali a poslouchali, ale ve svobodě, ne ze strachu nebo donucení. To z našeho podobenství zcela jasně plyne.
Syn dostává dědictví, život a schopnosti, jde a dělá, co umí. A dělá to už od začátku špatně. Zpeněží, co dostal. A všechno, co potom dělá, by se dalo shrnout do krátké a výstižné věty: syn volí konzumní způsob života. Má na to, projídá svěřený majetek, nevytváří nic, co by stálo zato. V českém překladu čteme, že mladší syn rozmařilým životem vše, co dostal, rozházel. Doslova přeloženo by verš ale zněl asi takto: mladší syn zvolil asociální způsob života a proto vše, co dostal, promrhal. Co to znamená? Nu, asi, že nemyslel na žádné vztahy, nepěstoval vztahy, tomu, že platil za kamarády v hospodě, se nedá říci, že by pěstoval vztahy. Ale pěstovat, dbát na vztahy je důležité. Člověk byl stvořen jako bytost sociální. Bez sítě dobrých vztahů nemůže člověk existovat. Je důležité pěstovat vztahy s manželkou, dětmi, přáteli, je důležité pěstovat vztah s Pánem Bohem. Všechno můžeme ztratit, když na to nebudeme myslet a nebudeme pro to něco dělat. A když přijdeme o vztahy, zůstaneme sami, a to je konec.
Někdo říká, že peklo je jen v pohádkách, ale to je velká lež. Peklo existuje. Kde je peklo? Co je peklo? Stačí číst podobenství dál. Tam najdeme podrobný a výstižný popis pekla.
Ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak to dopadlo. Jednoho dne mládenec otevřel měšec a už tam nic nebylo. Pomohou přátelé, myslel si!! Ale ouha. Ti, za které platil v hospodě, se od něj odtáhli. Neměl žádné přátele. Mladík zažil pád z výšky dolů na ústa. Přišel o všechno. Hlavně ztratil veškerou lidskou důstojnost. Ani nedokážeme domyslet, co znamenalo pro něj, žida, žebrat o práci ve vepříně. Práce u prasat. Co dělat, když člověk takhle padne na dno? Je to konec? Nebo je ještě nějaká šance? Mohu to změnit, změnit svůj život, začít znovu? Co se odehrálo, to se změnit nedá, bohužel, ale, a to je jednoznačná odpověď Ježíše: nový začátek a cesta dál je možná. A to je evangelium, dobrá zpráva pro všechny, kteří se dostali na dno, ke zdi, na konec cesty. Nevzdávej to, je možné znovu začít, je možné začít z ničeho, začít jinak. Ještě je naděje.
A syn se vrací domů. Ale ještě předtím si prožije terapii. Promítá se mu vše v hlavě, pokouší si pojmenovat, co se stalo, co bylo špatně, a je-li nějaké řešení. Nemá k tomu psychologa ani faráře, zápasí sám ve své duši. Mísí se v něm pocity viny i vzpomínky na domov. Tam měli všichni dost chleba. Nikdo neměl hlad. Už netouží po luxusu, touží po chlebu a po tom, co chléb symbolizuje. Po domově, bezpečí, lásce, pokoji, odpuštění. Tohle ztratil. Vrací se s velkou nejistotou. Může ještě ten domov nalézt?
Ale když byl ještě daleko, otec už ho viděl. Jak to? Jak ho mohl vidět? Nu tento otec vidí všechno, zná naše bolesti a strasti, čeká, až se pohneme směrem k němu a pak vybíhá vstříc. A padnou si do náruče. Syn a otec. Jak dlouho se neviděli. Syn se pokouší něco vykoktat o své vině, pár slov omluvy. Ale ono je to vlastně už zbytečné, protože je doma a o to vlastně šlo a jde stále. Na tohle otec celou tu dobu čekal. Co je nebe? Určitě také tento návrat domů, to spočinutí v náruči nebeského Otce, ten pocit zázemí a bezpečí. A já mám dojem, že ty návraty jsou něčím stále se opakujícím. A výhodou člověka věřícího je snad jen to, že ví o té náruči, o domově, kam se může vrátit.
A pak nastává radost. Hostina, všichni se radují, neboť syn se ztratil a je nalezen, umřel a vstal z mrtvých. A takovou zkušenost měl i apoštol Pavel, který o sobě a prvních křesťanech napsal v epištole do Říma: Nepřijali jsme Ducha otroctví, abychom propadali strachu, ale Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Takovou zkušenost měl i Martin Luther, jak je patrno z jeho písní, zvláště vánočních, i modliteb. Amen
Lutherova píseň: 419 – Mocný Bože při Kristovu
Sborová ohlášení:
V uplynulých dnech se dožil náš milý bratr Fejfar devadesáti let. Přejeme mu vše dobré. Aby ho Pán Bůh požehnal vírou, nadějí i láskou.
Přišla nabídka nástěnného evangelického kalendáře na příští rok, mimo jiné je tam fotografie našeho kostela a z našich bohoslužeb. Kdo byste měl o něj zájem. Ozvěte se, cena cca 60 Kč.
A ještě jsme obdrželi nabídku výrobků z Diakonie Rolnička, kdo by chtěl Rolničku podpořit zakoupením nějakého výrobku, ozvěte se. Nabídku najdete na internetu, je možné výrobky objednat a vyzvednout ve sboru.
A dále máme Hesla Jednoty bratrské na příští rok, cena je 40 Kč, můžeme vám je dodat.
A dnešní sbírka je určena na Jubilejní toleranční dar, tato sbírka se koná od roku 1930 a je určena na bezúročné půjčky sborům, které opravují své objekty. Prosíme, pamatujte na ni a můžete svůj příspěvek poslat na účet sboru s poznámkou JTD.
Lutherova vánoční píseň: 287 – Z nebe přicházím samého s poselstvím od Boha svého, přerozkošné mé noviny rozveselí lidské syny.
Lutherova modlitba
Nebeský otče,
Ty chceš, aby všem lidem bylo pomoženo a aby přišli k poznání Tvé pravdy. Otevři tedy svému Slovu dveře a nakloň srdce mnohých k svým svědectvím. Zmař všechnu radu bezbožných a násilníků a doveď svou věc k vítězství proti všem, kteří se staví proti tobě a tvému svatému Slovu. Zachovej všechny, kdo tě znají, ve známosti své pravdy a dej jim ústa své moudrosti, jímž nikdo nebude moci odolat, aby svět poznal, že se ti nikdo nevyrovná a že ty jsi jediný Pán skrze Ježíše Krista, svého Syna. Vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…
Poslání: Neboj se, toliko věř.
Požehnání: Milost Pána našeho Ježíše Krista budiž a zůstávej se všemi. Amen
Lutherova píseň: 579 – Ó králi věků důstojný, rač dávat nám čas pokojný, neboť neznáme jiného ochránce sobě žádného, jen tebe Boha živého.