Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Introit: Kristus praví: Byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Zjevení 1,18
Píseň: 347 Nastal nám čas přeradostný, křesťané plesejme…
Modlitba: Pane Bože, radujeme se z toho, že jsi vstoupil do světa jako světlo do temnot. Protkáváš světlem šedivé dny, rozháníš naše smutky, tišíš bolest. Dáváš výhled z beznaděje, přinášíš svěží vítr do zatuchlých koutů našeho života. Otvíráš nám oči, pomáháš vidět dál, než kam sahají naše potřeby. Vedeš nás k přemýšlení, k hledání podstatných věcí pro život. Učíš nás, jak žít a neubližovat. Ale to není všechno. Ve svém Synu Ježíši Kristu a jeho vzkříšení jsi nám ukázal, že smrt není konec všeho. Že i z temného hrobu vedou ještě jedny dveře, které jsou otevřeny směrem k tobě, živému Bohu. A ty od nich máš klíč. Náš život tak nemusí řídit strach, ale naděje, že smrt není tečka za životem. Radujeme se z toho a děkujeme ti za to. Amen.
Čtení: Marek 16, 1-8
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“
Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.
Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“
Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Píseň: 341 Veleben Bůh buď jeho čin…
Text kázání: 1 Korintským 15,4b
Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem
Milé sestry a bratři,
dnes máme Hod Boží velikonoční. Pro nás křesťany je to největší svátek, protože si připomínáme Kristovo vzkříšení. Škoda, že si ho nemůžeme připomenout v kostele při bohoslužbách s vysluhováním svaté večeře Páně a ve společenství sester a bratří ze sboru a možná ještě několika hostí, kteří na velikonoční neděli rok co rok na bohoslužby přicházejí. Ale co se dá dělat. Tak se alespoň spojme takto, v duchu a při čtení modliteb a kázání.
O Velikonocích slavíme vlastně dvojí věc. Jednak všichni slaví příchod jara, že se příroda po zimě znovu probouzí. A s tímto slavením jsou spjaty i lidové zvyky barvit vajíčka a chodit na koledu atd. A je to krásné slavení. Všichni máme radost, že nastává jaro. Druhý důvod slavení je památka Kristova vzkříšení a tuto památku slaví křesťané. Jsou to dvě různé věci. Budu kázat o té druhé události.
Tak tedy tuto neděli si připomínáme Kristovo vzkříšení. Že Kristus vstal mrtvých, je živ a už neumírá.
Tuto událost dosvědčují předně bibličtí svědkové. Jedno z takových svědectví jsme četli v evangeliu podle Marka. Když uplynula sobota, ženy Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba a Salome nakoupily vonné masti, aby ho pomazaly. Avšak když tam přišly, nalezly odvalený kámen a prázdný hrob. Když do něj vstoupily (hrob byl vlastně jeskyně ve skále), uviděly mládence v bílém rouchu, který jim zvěstoval, že Ježíš byl vzkříšen a jde před nimi do Galileje. Anděl jim zároveň přikázal, aby tuto zprávu vyřídily učedníkům. Ale ony se bály a utekly. Z toho líčení je jasné, že u vzkříšení nikdo z lidí nebyl. Podle evangelijních vyprávění tyto ženy a pak i někteří učedníci viděli prázdný hrob ale teprve následně, po nějakém čase, po několika dnech či týdnech, třeba když učedníci byli shromážděni v místnosti za zavřenými dveřmi nebo když se vrátili ke své práci a opět vypluli lovit ryby nebo když se vraceli z Jeruzaléma domů, do Emauz, teprve potom se jim Vzkříšený zjevil a oni uvěřili, přestali se bát, vyšli do ulic a začali zvěstovat evangelium, že ukřižovaný Ježíš Kristus byl vzkříšen. Na tom si můžeme uvědomit třeba to, že prázdný hrob není důkazem Kristova vzkříšení, a proto my, kteří jsme u toho hrobu nebyli, nejsme v nějaké nevýhodě proti ženám, které u prázdného hrobu byly. Ale můžeme si uvědomit také to, že vzkříšení je skutečnost zvláštní povahy, že nejde, jak to vyjadřuje Tomáš Halík, o oživení mrtvoly, o návrat Ježíše do tohoto života. Ne, jde o přechod Ježíše do nového rozměru života. Se Vzkříšeným se učedníci už nemohli setkat jako dřív, potkat ho třeba na ulici. Bylo to tak, že On k nim začal přicházet. Třeba když byli ze strachu shromážděni za zavřenými dveřmi a On stanul najednou uprostřed nich a řekl jim: „pokoj vám“ a pak zmizel, nebo jindy se k nim připojil, vykládal jim Písma a pak u stolu lámal chléb, dával jim, oni ho poznali, ale on opět zmizel jejich zrakům. Tahle zvláštní setkání probudila v učednících víru. Zkrátka vzkříšení je přechod do nového rozměru existence, ne návrat do tohoto života a víru probudí až setkání se Vzkříšeným. Pro Vzkříšeného už neplatí omezení prostorová ani časová. On může být přítomen zároveň na mnoha místech a není omezen ani časem. Tam, kde se dva neb tři sejdou dnes, zítra nebo pozítří nebo za rok v jeho jménu, je přítomen, je uprostřed nich.
Jaké důsledky má Kristovo vzkříšení pro nás dnes? Navážu na stručné vyjádření z epištoly Korintským. Tam čteme, že Kristus byl třetího dne vzkříšen podle Písem. Byl vzkříšen. Bůh ho vzkřísil. Vykládá se to tak, že Bůh se přiznal k jeho životu. Že k jeho životu řekl: Ano, to je život podle mé vůle. Důsledek, který z toho plyne pro nás, je jasný. Je to pozvání, abychom se nebáli vstoupit do Kristových šlépějí a následovat ho, i když to třeba někdy bude obtížné, i když se nám třeba někdy bude zdát, že tím něco ztratíme. Neztratíme. Nebo vlastně možná ano, ale to, co ztratíme, se nevyrovná tomu, co získáme. Kristovo vzkříšení je tedy pozvání k následování Krista. Pozvání k životu, který nám on ukázal, když ještě byl s námi, zkratkou řečeno k životu v lásce, víře a naději.
A ještě jeden důsledek Kristova vzkříšení bych rád zmínil. Kristovo vzkříšení jistě znamená nejen to povstání k novému životu v následování, k životu v lásce a službě druhým, k životu podle Boží vůle, ale znamená i vítězství nad fyzickou smrtí. Ne v tom smyslu, že by fyzická smrt byla odstraněna, že bychom ji mohli nějak obejít, ale ve smyslu, že nemá poslední slovo, že není tou poslední a nejmocnější skutečností. Vědomí lidské smrtelnosti je tíživé. Když je člověk mladý, plný elánu a života, tak si smrtelnost nepřipouští, ale když stárne nebo onemocní, tak na něho myšlenky na smrt začnou těžce doléhat. Básník Jaroslav Seifert rozhodně nebyl nějaký škarohlíd a zbabělec a přece napsal: „Mnoho těžkostí mám za sebou, jsem už stár. To nejtěžší mám před sebou, ještě žiji.“ Myslí na těžkosti stáří a smrt, to je podle něj to nejtěžší. Když je člověk stár nebo nemocen, když si uvědomí, že má život skoro za sebou a před sebou smrt, když si uvědomí, že vbíhá do cílové rovinky, uvědomí si, že je před ním ten nejtěžší životní zápas. Nějak se vyrovnat se smrtí. Nu a právě do této situace, do těchto chvil, zní velikonoční zvěst o Kristově vzkříšení jako balzám, jako lék, jako pevný základ, na kterém se já, smrtelný člověk, mohu postavit, jako naděje tam, kde už po lidsku žádná naděje není. Kristus zvítězil i nad fyzickou smrtí a ujišťuje nás, že ten, kdo mu věří, i když umře, živ bude. Nebo pověděno slovy Zjevení Janova, že Kristus má klíče i od dveří smrti. To pomáhá proti strachu ze smrti. A tak zakončím slovy apoštola Pavla: „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! A tak moji bratři a sestry, buďme pevní, nedejme se zviklat, buďme stále horlivější v díle Páně. Vždyť přece víme, že naše práce není v Pánu marná.“ Amen.
Píseň: 345 Radostí srdce vzlétlo, vždyť dnes se stalo již: velké nám vzešlo světlo, kde byla hrobu tíž! Pohřben byl náš Pán tam, jednou když pochován z nás každý musí být, až nebude již žít.
Hrob jeho zapečetěn, a jásal nepřítel: Konečně byl umlčen ten světa Spasitel! Kristus však slavně vstal, věrný tak dokázal, že přemohl vítězně i smrti pouto zlé.
Všechny ty pekla zloby již nezkřiví nám vlas. Prosti jsme hrůzy, mdloby, jen slyšme Páně hlas: Smrti se neboj již, zvítězil nad ní kříž. A kdo chce mým se zvát, ten nesmí již se bát.
Kristu chci patřit cele a projít všude tam, kde prošel on; chci směle s ním vjít do smrti bran. Neopustí on mne, bratrem svým když mne zve, až přijde loučení, svou ruku podá mi.
On si mne vede stále, chci věrně za ním jít, za krokem krok, vždy dále, nechci se odchýlit. Ať zuří kolem mne vichřice světa zlé, od bud´ můj pevný štít, on může zachránit.
Provede on mě branou, jež vede v jeho říš. Před ní mé kroky stanou a na ní budu číst: Kdo se mnou tupen byl, obdrží se mnou díl. Kdo se mnou umíral, ten můj je – vejde dál. P. Gerhardt 1647
Ohlášky: Dnešní sbírka je určena na Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty, v letošním roce bude věnována na rekonstrukci kostela v Hranicích na Moravě. Můžete ji časem předat v hotovosti pokladní H. Kotasové (ale co nejdříve jí nahlaste částku) anebo poslat na účet sboru s VS 104. Všem dárcům děkujeme.
Všem vám přejeme požehnané svátky, radost a posilu ze zvěsti o Kristově vzkříšení.
Modlitba: Vzkříšený Pane, zvítězil jsi nad silami zla, nenávisti, násilí a moci. Ukázal jsi nám, že nemají poslední slovo. Dej své církvi, aby v ní vládla tvá láska. Aby v ní neměla místo nenávist, nevraživost, násilí a zpupnost.
Vzkříšený Pane, ty jsi smrt přemohl. Slavil jsi nad ní triumf. Dej, ať křesťané kdekoliv na světě statečně zápasí se smrtí a se všemi silami zmaru. Požehnej práci lékařů a všech, kteří usilují o zachování života, vědců a politiků, kteří mají chránit tvé stvoření a usilovat o důstojný život člověka, usilovat o mír a spravedlnost a bránit silám bezpráví.
Vzkříšený Pane, ty jsi svým zmrtvýchvstáním otevřel nový věk a daroval naději nového života. Prosíme, dej všem sklíčeným a zoufalým, nemocným a umírajícím podíl na této živé naději.
Vzkříšený Pane, ty ses zjevil svým učedníkům a dal jsi jim úkol, aby šli a zvěstovali evangelium tomuto světu. Prosíme, zmocňuj kazatele a všechny křesťany k radostnému svědectví o tvé lásce, o tvém vzkříšení. Nás pak obnovuj svým Duchem a posiluj, abychom setrvali na cestě za tebou.
Ve jménu Pána Ježíše takto se modleme k nebeskému Otci: Otče náš…
Poslání: Koloským 3,1-4 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.
Požehnání: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Píseň: 346 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal, smrt již nemá práva, Vítěz tys a Král. (melodie G.F. Händel, autor textu E. L. Budry 1884)