Slyš, jaká to libá píseň rozléhá se po nebi?
Andělů to svaté sbory Pána Boha velebí.
Je to píseň o radosti, jež je všemu stvoření:
Sláva Bohu na výsosti, síla, moc i spasení.
(Evangelický zpěvník píseň č.297)
Vzpomínám na své dětské Vánoce. Jaký byl Štědrý den u nás? Sváteční. Těšil jsem se na něj. Ráno jsme doma postavili a nastrojili stromeček, pak jsme se se starším bratrem vydali na cestu po příbuzných, nesli jsme jim dárky. Maminka zatím vařila zelňačku, to byl náš štědrodenní oběd. Ve čtyři hodiny jsme šli všichni do kostela. Nejvíce se mi vryly do paměti písně, které jsme v kostele zpívali. Mám je rád všechny, ale ze všech nejvíce mám rád tu, jejíž jedna sloka je uvedena v záhlaví dopisu. Mám dojem, že jsme ji zpívali vždy jako píseň poslední, na cestu domů. Doma pak každý připravil dárky a položil je pod stromeček v obývacím pokoji. Přečetli jsme si ještě jednou vánoční evangelium podle Lukáše a pak přišla večeře a rozbalování dárků, na které jsme se jako děti těšily nejvíce. Štědrý den s námi trávila i teta Marie, která už žila sama. Sváteční večer plynul v atmosféře očekávání, radosti a pokoje až ke dveřím, jimiž k nám vešel Boží Hod vánoční.
Dnes na to moc rád vzpomínám a hlavně na vánoční písně. Nikde nenajdete tak krásné vánoční písně, jaké máme v evangelickém zpěvníku. A pro mě je stále jednou z nejkrásnějších „ Slyš jaká to libá píseň“. Je v ní také věta: „ráj se opět otvírá“. Ta věta naráží na vyprávění o vyhnání člověka z ráje (Gn 3). Když jsem byl malý, ptal jsem se: „Kde byl ten ráj?“ Až mnohem později jsem porozuměl, že se ptám špatně, že se mám ptát: „V čem byl ten ráj?“ a ještě lépe: „V čem je ten ráj?“ Ráj totiž nebyl tam nebo onde, ale byl v tom, že člověk žil s Bohem, v důvěře, ve vděčnosti, v radosti a v poslušnosti. Podle toho prastarého vyprávění člověk ztratil ráj, když přestal Bohu důvěřovat. A tak je tomu dodnes. Ztratili jsme ráj a ztrácíme ho, když přestáváme důvěřovat Bohu. Ježíš nám ten ráj opět otvírá.
V poslední sloce písně zpíváme pozvání: „Ej, nuž pojďme, jemu služme, v něm svou radost mějme jen…“ A tak toto zvěstování „ráj se opět otvírá“ a pozvání „Ej, nuž pojďme, jemu služme, v něm svou radost mějme jen“ pro mě shrnuje vánoční evangelium a patří mezi to nejdůležitější v mém životě.
P. Hudec
Milí bratři a milé sestry,
přejeme Vám, aby Vás o Vánocích provázely radost a pokoj a srdečně Vás zveme do sboru na shromáždění, která se budou konat takto:
- 3. 12. 1. adventní v 8:30 – bohoslužby se křtem a s večeří Páně – káže P. Hudec
- 10. 12. 2. adventní v 8:30 – bohoslužby – káže B. Matějka
- 17. 12. 3. adventní v 8:30 – bohoslužby s dětskou vánoční slavností (Vánoční divadlo ve verších)
- 24. 12. 4. adventní Štědrý den ve 14:00 - bohoslužby v kostelíku na Spálově – káže P. Hudec
- 25. 12. Boží hod vánoční v 8:30 - bohoslužby s večeří Páně – káže P. Hudec
- 31. 12. neděle v 8:30 - bohoslužby na závěr kalendářního roku – káže P. Hudec
Pozvání na další program:
- 10. 12. v 16:00 zpěv koled v podání Apaluchy (hrají a zpívají lékaři a jejich rodiny z okolních měst a obcí)
Závěrem děkujeme Vám všem, kteří pamatujete na potřeby sboru jak finančně, tak i osobním nasazením. Pro ty, kteří chtějí ještě přispět na potřeby sboru, uvádíme číslo našeho účtu: 192982562/0300. Přispět můžete i v hotovosti při nedělním shromáždění. Aktuální informace o dění ve sboru naleznete na www.libstat.evangnet.cz
Slova písně 696: „Buď jako dosud s každým z nás a svoji věrnost prokaž zas; i všem těm, kdo nám blízcí jsou, buď spolehlivou oporou; chraň stále svoje stvoření, ať svět se v chaos nezmění. My s důvěrou a pokorou, prosíme tě, Pane.“ nechť jsou i naší modlitbou nejen na prahu nového roku.
Za Farní sbor ČCE Libštát a jménem staršovstva
Petr Hudec, farář
Jiří Kotas, kurátor