Kázání na 4.neděli postní Laetare – radujte se

Napsal uživatel admin dne So, 21.03.2020 16:45
Datum kázání
22.03.2020
Autor kázání
Petr Hudec
Kázání na text
Izajáš 54, 8 - 10

Introit: Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho Pána Ježíše Krista. Amen

Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Ž 27,1

Píseň: 637 Díky Bohu vzdejme

Modleme se s Dietrichem Bonhoefferem: Pane Bože, kolem mne je veliká bída. Mé starosti mě svírají, nevím, kudy dál. Bože, buď mi milostiv a pomoz. Dej mi sílu snést, co sesíláš. Nedej, aby mi vládl strach, postarej se o všechny mé, zvláště o ženu, děti, vnoučata, chraň je svou silnou paží před každým zlem a nebezpečím. Milosrdný Bože, odpusť mi všechno, čím jsem se na tobě i lidech prohřešil. Svěřuji se tvé milosti a do tvé ruky kladu celý svůj život. Jsem jist, že ani smrt ani život mne nemohou odloučit od Tvé lásky, která je v Kristu Ježíši. Amen.

Čtení: Žalm 27

  • 1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
  • 2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.
  • 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.
  • 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
  • 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.
  • 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic , budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
  • 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
  • 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
  • 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
  • 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
  • 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
  • 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
  • 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
  • 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!

 

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Text kázání: Izajáš 54, 8 - 10

  • 8 V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“
  • 9 „Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. •
  • 10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

 

Milé sestry a bratři,
dnešní neděle má název Laetare – radujte se. Připomíná, že i uprostřed postního období nemáme zapomenout na radost. Jenomže z čeho se dnes můžeme radovat? Na tuto otázku nám může odpovědět biblický text pro dnešní neděli. Kdo má uši k slyšení, slyš!

Pojďme si text postupně projít. Nejprve něco ke kontextu. Bůh mluví skrze proroka Izajáše k lidu Izraelskému, který je v babylonském zajetí. A není mu zrovna do zpěvu. V žalmu 137 o tom vypovídá Izraelec, který zažil zajetí, i to, jak je Babyloňané nutili zpívat a jak to bylo hrozné. „U řek babylonských jsme sedávali a plakávali ve vzpomínkách na Sion. Své citary jsme zavěsili na topol, když nás ti, kteří nás odvlekli, vybízeli ke zpěvu. Zazpívejte nám některý ze sionských zpěvů. Jak bychom však mohli zpívat v cizí zemi?“ Jsou prostě časy radosti a smutku. A ten čas babylonského zajetí byl čas smutku. Dnes jsme v situaci podobné. V lednu jsme zaslechli, že v Číně se šíří epidemie neznáme nemoci, ale říkali jsme si, Čína je daleko, to se nás netýká, a potom, když se epidemie začala šířit v Itálii, jsme si možná stále říkali, k nám se to nedostane. Ale dostalo. A epidemie se šíří dál a dál, nechává za sebou spousty obětí, hranice ji nezastavují. Náš život se mění. Děti nechodí do školy, my senioři jsme doma zavření, a když přece jen z domu vyrazíme na nákup či procházku, nasadíme si roušku. Ale i tak nemáme jistotu, že na nás vir nepřeskočí. I všechny naše plány postupně padají. Kupříkladu my jsme dostali od dětí jako vánoční dárek čtyřdenní rekreaci na Šumavě. Měli jsme vyrazit na velikonoční pondělí. Asi nevyrazíme. Chtěli jsme v červnu vyrazit s částí rodiny do Chorvatska. Zdá se, že i tento plán padne. Ale čert vem cestování. Co když drakonická opatření k zastavení epidemie u nás nezafungují, nemocných bude přibývat a dostaneme se do situace, v jaké je dnes třeba Itálie. A i když je na obzoru lék, kdo ví, jak dlouho nás tato rána bude sužovat. Takže opakuji otázku. Je dnes nějaký důvod k radosti?

V biblickém textu čteme: „V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin.“ Je to zpětný pohled. Lid izraelský už má ty smutné chvíle za sebou. A díky prorokům dokáže nahlédnout, co je způsobilo. Jeho nevěra. Protože lid nedbal na Boží ustanovení. Boží dobrotou a láskou opovrhoval. To je ten důvod. A říkám si, že to snad můžeme vztáhnout plně i na sebe, na náš dnešní svět, na to, co dnes prožíváme.

Četli jsme ale také, že tento čas, v němž Bůh skrývá svoji tvář, je omezený. „Jen na malou chvíli jsem skryl před tebou svoji tvář.“ A už v tomto sdělení je ohromná naděje i radost. Ten čas, kdy si Bůh zakrývá nad naší nevděčností, hloupostí, sobectvím, pýchou, zpupností, velikášstvím atd. svoji tvář, kdy má obličej v dlaních, protože nad námi pláče, je jako okamžik, i když se nám může třeba zdát nekonečný. Jednou ten čas skončí. I pandemie skončí, třeba nějakým zázrakem zmizí, nebo nás promoří, někdo ji překoná a získá protilátky, někdo jí podlehne, nebo vědci najdou lék i vakcínu. Jednou to skončí a budeme stát na novém začátku. Ale co bude pak? Jak nás to změní? Nevíme. Podle našeho textu je jen jedno jisté. Že nás Bůh neopustí. „I kdyby ustoupili hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od Tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin zástupů.“ Jak praví lidové rčení: Bůh dopouští, ale neopouští. A to je tedy důvod k radosti a naději navzdory všemu. Je to pevný základ pro náš život a posila do dalších bojů, které na nás čekají. Amen.

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou

Přímluvná modlitba:
Prosíme Tě za všechny nakažené koronavirem. Zvláště za ty, u nichž je průběh nemoci těžký a zápasí o život. Myslíme zvláště na obyvatele Itálie a Španělska a prosíme, smiluj se.
Děkujeme za práci lékařů, zdravotních sester, děkujeme za všechny, kteří pomáhají v boji proti šíření nemoci, a prosíme, dodávej jim sílu a vynalézavost.
Prosíme také za sebe, posiluj naši trpělivost a veď k ohleduplnosti.
Děkujeme také za příklady solidarity, které jsme v posledních dnech svědky. A prosíme, aby neochabovala.
V tiché modlitbě ti předkládáme své osobní díky a prosby… A vyslyš nás, když k tobě takto voláme: Otče náš…

Poslání: Apoštol Pavel vyznává: Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Požehnání: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Píseň: 555 Jezu rač ty sám, cestu razit nám…