Bohoslužby na neděli 10.5.2020

Napsal uživatel admin dne So, 09.05.2020 20:39
Datum kázání
10.05.2020
Autor kázání
Petr Hudec
Kázání na text
Lukáš 10, 38 – 42

 

Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Proč jsi tak smutná má duše. Na Boha čekej, opět mu budeš vzdávat chválu. Jen jemu, své spáse. Žalm 42

Píseň: 25 K tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Milý Pane, mám přece Tvé Slovo a vím, že tys to byl, kdo mi dal život. Ty dobře víš, že ne všechno je tak, jak má být. Nevím, kde jinde hledat pomoc než u Tebe. Proto mi pomoz. Vždyť jsi řekl a přikázal, že máme prosit, hledat a klepat, a pak že určitě dostaneme, nalezneme a budeme mít to, co slouží našemu spasení. Amen (Martin Luther)

Čtení: Lk 10, 25 – 37

  1. Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
  2. Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
  3. On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
  4. Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
  5. Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
  6. Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
  7. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
  8. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
  9. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
  10. přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
  11. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
  12. Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
  13. Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

 

Píseň: 680 Nás zavolal jsi Pane

Základ kázání: Lukáš 10, 38 – 42

  1. Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
  2. která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
  3. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
  4. Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
  5. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“

 

Milé sestry a bratři,
doufám, že toto jsou poslední písemné bohoslužby a příští neděli se zase sejdeme v našem kostele. Už se na to s Abigail oba těšíme. S některými z Vás jsme se dlouho neviděli.
Dnes si připomeneme velmi známý příběh z evangelia podle Lukáše o Marii a Martě. Je to příběh krásný s moudrým poselstvím. Už Jan Amos Komenský jím byl tak zaujat, že napsal, inspirován příběhem, krásnou knížečku s názvem Unum necessarium. Starší překlad názvu zní „Jedno potřebné“. Novější překlad „Jedno nezbytné“. Knížku překládal naposledy v 90. letech můj profesor na teologické fakultě Luděk Brož. Na jedné hodině nám vyprávěl, jak dlouho nad překladem názvu přemýšlel. Jak jen to latiské unum necessarium přeložit. Překlad „jedno potřebné“ je přiléhavý, ale není zcela přesný. Až ho osvítil Duch svatý a napadlo ho, že název přeloží „jedno nezbytné“. Potřebných věcí je totiž v životě spousta, ale jen jedno je nezbytné. A o tom jednom nezbytném je náš příběh.
Příběh je o dvou sestrách Martě a Marii. Sestry měly ještě bratra Lazara. Ale o něm se v našem příběhu evangelista nezmiňuje. Ježíš se v domě Marie a Marty často zastavoval. Bylo mu u nich dobře. Paní domu byla Marta. O všechno se starala. A když přišel na návštěvu Ježíš, hned začala připravovat vše potřebné, aby tak vzácnou návštěvu náležitě uctila. Bylo třeba uklidit, připravit pohoštění a tak dále. Ježíš se usadil u stolu a Marta pobíhala, aby to všechno, to vše potřebné zvládla. Marie si sedla ke stolu k Ježíšovi a poslouchala. Když si to člověk představí, tak by nejraději Marii nafackoval. Všechnu starost nechá na sestře. Však Marta to nevydrží a poprosí vzácného hosta, aby Marii napomenul. Podívej se, mistře, na ni, nic neudělá, je líná. Napomeň ji přece, ať mi pomůže. Ale Ježíš Martu a možná i nás šokuje. Obrací se k pilné Martě a říká. Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Je jedno je třeba: Marie volila dobře, vybrala si, to oč nepřijde. Ježíš tedy vše převrací. Měl by pochválit Martu, ale chválí Marii. Proč? V nalezení odpovědi na tuto otázku je poselství našeho příběhu.
Když teologové příběh rozebírají, často upozorňují, že je třeba, aby si čtenář přečetl celou kapitolu. V té kapitole čteme nejprve příběh o milosrdném Samaritánovi. Příběh vypráví o tom, že jednoho člověka přepadli lupiči, zbili ho a nechali ležet u cesty. A potom kolem něho prošli tři muži. Dva z nich šli do kostela na bohoslužby a řekli si, to je důležitější, však on se o něj někdo postará. A skutečně se postaral. Byl to Samařan. Poskytl mu první pomoc, odvezl do hostince a zaplatil hostinskému, aby ho tam nechal a ještě doléčil. A Ježíš v tomto příběhu, ne sice naplno, ale přece jasně, kárá kněze a levítu, kteří spěchali do kostela, a chválí Samařana za to, že poskytl chudákovi milosrdenství. Celý příběh končí Ježíšovou výzvou k posluchačům. Ty, dnešní člověče: jednej také tak. Nu a pak v kapitole hned následuje náš příběh o Martě a Marii, v němž Ježíš nechválí Martu, která prakticky pomáhá, připravuje pohoštění pro návštěvu, ale chválí Marii, která naslouchá.
Církev vykládá tyto dva příběhy dohromady. V těch příbězích se nám staví před oči dva důsledky víry. K víře patří jednak zcela praktická pomoc potřebným. Říká se tomu diakonie – služba. Proto také církev od dávných dob zakládala špitály, chudobince atd., v nichž bylo o lidi potřebné postaráno. Celá lékařská péče v Evropě a Americe vyrůstá z křesťanské víry, z pokynu Pána Ježíše – jdi a jednej jako Samařan.
Ale k víře patří i naslouchání Ježíši. To je ten druhý důsledek víry. Ztišení a naslouchání Ježíši. A o tom je náš příběh se závěrem, Marie dobře zvolila, když naslouchala Ježíši. Přijala to, oč nepřijde.
Stavět oba příběhy proti sobě je nepochopení. Oba závěry se doplňují. Je třeba konat milosrdenství, sloužit a je třeba také naslouchat Ježíši. Obojí je přímý důsledek víry. Diakonie a zbožnost. Chyba Marty nebyla v tom, že to byla pilná a aktivní žena, ale v tom, že v rozhodující chvíli volila špatně. V tu konkrétní chvíli měla všeho nechat, sednout si ke stolu jako Marie, ztišit se, soustředit se a naslouchat Ježíšovým slovům. Neboť Ježíš nepotřebuje, abychom my mu sloužili, ale naopak. My potřebujeme, aby on posloužil nám. Boha nikdy nikdo neviděl, ale Ježíš, jeho Syn, který byl v náruči Otcově, přišel do našeho světa a zase, po vykonání svého poslání, se k Otci navrátil, nám o něm pověděl. A proto, když On mluví, je třeba ztichnout a zbožně naslouchat. Nikdo jiný nám o Pánu Bohu neřekne, co On!!!  Jindy u jiných návštěv nebo při jiných příležitostech Marta měla sloužit a Marie taky. Ale ve chvíli, kdy mluví Ježíš, je třeba, aby všichni ztichli a naslouchali. To je to jediné nezbytné, unum necessarium. To je to, oč člověk nepřijde. O bohatství, moc a slávu určitě přijde, ale ne o Ježíšova slova.
Církev v navázání na Izrael rozdělila velmi moudře náš týden. Šest dní máš pracovat a sloužit, ale den sedmý si máš vyhradit jako svatý, oddělený pro naslouchání Ježíši. Do soboty máš být jako Marta, ale v neděli jako Marie. V neděli máš jít na bohoslužby, naslouchat Ježíšovým slovům, což je to jedno nezbytné, to oč člověk nikdy, ani když bude umírat, nepřijde.     Amen.

 

Píseň: 253 Můj klenote ze všech nejkrásnější, můj drahý Pane Ježíši….

Ohlášky:  K bohoslužbám se konečně sejdeme příští neděli v kostele v 9h. Vezměte si s sebou roušky. Moc se na Vás těšíme.
Ve středu se sejde v 18 hodin staršovstvo a v sobotu se sejdeme od 9 hodin na brigádě v Libštátě na úklid kostela, fary a zahrady. Prosíme, sdělte nám, kdo z vás může přijít pomoci.

Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe je slovo Boží nám…

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsi nám poslal Pána Ježíše Krista, aby nám o tobě pověděl. Děkujeme ti za faráře a farářky, předčitatele bohoslužeb, kteří nám jeho slovo předávají. A prosíme současně, dávej všem kazatelům moudrost a také dar srozumitelnosti, aby Ježíšovo slovo předávali zřetelně a jasně. Prosíme tě také za posluchače, dávej jim otevřené srdce i mysl, aby zvěstovanému slovo porozuměli jako živému slovu pro svůj život. Prosíme tě, abychom dobře dokázali rozlišit, kdy je čas naslouchání a kdy čas služby. Děkujeme za to, že čas postu od bohoslužeb skončil a že se můžeme začít scházet v kostele, abychom tě oslavovali. Otče náš…

Poslání: Víra je ze slyšení.

Požehnání:  Pokoj Boží převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Píseň: 685 I když se rozcházíme, ty s námi zůstáváš…